Eugen Alfred Richard Jettel (Janušov u Rýmařova 20. 3. 1845 – Veli Lošinj 27. 8. 1901) byl malíř – krajinář. Spolu s Rakušanem Emilem Jobem Schindlerem zastával vedoucí pozici v rámci směru tzv. náladového impresionismu (Stimmungsimpressionismus) v rakouském umění. Úspěšný byl jak ve francouzském prostředí, kde pobýval v letech 1875–1897, tak po návratu do Vídně, kde se zařadil k tamním uměleckým proudům – stal se zakládajícím členem Wiener Secession (Vídeňské secese).
Narodil se do rodiny Sophie, dcery brněnského majitele železáren a Vladislava Hugo Jettela, správce janušovské železárny rodiny Harrachů. Po matčině smrti se rodina přestěhovala do Vídně, kde se otec podruhé oženil. V r. 1860 Eugen vstoupil na Akademii výtvarných umění ve Vídni k profesoru Albertu Zimmermannovi, kde studoval krajinomalbu. Tady se setkal s Emilem Jakobem Schindlerem, Robertem Russem a Rudolfem Ribarzem. V průběhu studia dosáhl řadu ocenění. Po ukončení Akademie v r. 1869 podnikl studijní cesty do Francie, Nizozemska, Istrie a Maďarska. Tyto cesty se staly náměty pro jeho první díla, jež vzbudily zájem na výstavách v Mnichově a ve Vídni. V r. 1868 se stal členem Sdružení výtvarných umělců (Wiener Künstlerhaus). Výstav tohoto Sdružení se pravidelně zúčastňoval a již na počátku své tvorby se stal velmi úspěšným – nejen že vzbudil pozornost kritiky, ale jeho díla začala být sběrateli kupována. Své první obrazy začal prodávat již ke konci studií prostřednictvím obchodníka s obrazy Georga Placha. Přelomovým rokem se pro Jettela stal r. 1869, kdy vystavoval na mezinárodní výstavě v Mnichově. Tady se ještě více seznámil s díly barbizonských mistrů (mj. Daubigny, Rousseau, Dupré, Troyon, Jongkind, Jacque, Millet, Courbet, Diaz), které jeho tvorbu významně ovlivnily. Práce barbizonských mistrů byly představeny i ve Vídni, a to hned několikrát během krátké doby (např. v r. 1868, 1869, 1870). Jettel byl spolu s jeho spolužáky Akademie Rudolfem Ribarzem, Adolfem Ditscheinerem označen za stoupence francouzské „Paysage intime“ (styl malby typický pro malíře sdružující se ve vesnici Barbizon, předcházející impresionismu). Na přelomu let 1869–1870 podnikl Jettel studijní cestu do severní Francie, poté navštívil také Uhry a Itálii. V r. 1873 se stal při příležitosti Světové výstavy ve Vídni členem výstavní komise. Barbizon poprvé navštívil v r. 1874 a následně přijal nabídku výhodně dotované smlouvy rakouského antikváře a obchodníka s obrazy Charlese Sedelmayera a od r. 1875 se trvale usadil v Paříži. Téhož roku se také oženil s Cäcilií Mailer. Spolupráce s vídeňským obchodníkem poskytla Jettelovi existenční zajištění i potřebné společenské kontakty, byla ale pro něho značně omezující – Sedelmayerovy požadavky na produkci z ní vyplývající byly na hranici únosnosti. A tak přestože se mu v Paříži dařilo, tato smlouva ho čím dál více svazovala. Navíc mu postupem času Sedelmayer snížil plat (zřejmě proto, že Jettel nesplnil obchodníkova očekávání a nevzal si na ženu jeho dceru, svou roli pravděpodobně také sehrála jeho citlivá povaha a fakt, že od 24 let věku trpěl depresemi) a Jettel a jeho žena se ocitli ve finanční tísni. Během pobytu v Paříži podnikal Jettel studijní cesty do Holandska i po Francii. Pravidelně obesílal výroční výstavy v Mnichově, Berlíně, vystavoval v Salonu des Champs-Elysées (1877–1881) a v Salonu du Champ de Mars (1890–1897), v 90. letech také v Praze v rámci výstav Krasoumné jednoty. Za účast za světové výstavě v r. 1889 byl vyznamenán rytířem Čestné legie . V Paříži se Jettel nestýkal pouze s rakouskými a německým umělci, ale i maďarskými (Lászlo Mednyanszky, Mihály Munkácsy, Lászlo Paál), byl také v kontaktu s francouzskými malíři a měl vazby k barbizonské škole. Z českých Pařížanů měl Jettel blízko k Antonínu Chittusimu, Václavu Sochorovi či Václavu Brožíkovi, který se Sedelmeyerem uzavřel smlouvu o koupi a prodeji obrazů a roku 1879 se oženil s jeho dcerou Hermínou. Silné přátelství a vzájemný obdiv spojovaly Jettela s Vojtěchem Hynaisem, který do Francie přišel po studiích na vídeňské Akademii.
V r. 1897 získal Jettel dědictví, čímž se mu podařilo vyvázat se ze svazující smlouvy se Sedlmeyerem a získat prostředky pro návrat do Vídně. I ve Vídni byl Jettel úspěšný. Stal se zakládajícím členem Vídeňské secese (spolu s Gustavem Klimtem) a pravidelně se účastnil jejich výstav, zároveň se také stal členem komise, která rozhodovala o výběru vystavených prací. Získal záštitu arcivévody Karla Štěpána a jeho manželky arcivévodkyně Marie Terezie, kteří ho finančně podporovali a zároveň i motivovali k další tvorbě. V jejich společnosti podnikl řadu cest na Istrii a dalmátské ostrovy. V posledních letech navštívil mnohokrát Istrii, kde se věnoval krajinomalbě. Jettel zemřel dne 27. 08. 1901 ve Veli Lošinji při jedné ze svých cest s arcivévodou Karlem Štěpánem.
zdroj: Veronika Kotoučová, Eugen Jettel (1845–1901) (magisterská diplomová práce), Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Olomouc 2010. – wikipedie.org
