Václav Brožík (Železný Hamr z Třemošné 5. 3. 1851 – Paříž 15. 4. 1901) byl jedním z představitelů akademického realismu i historického romantismu, byl členem generace Národního divadla (pro královskou lóži v Národním divadle vytvořil soubor Tři doby země české), členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legie a řádným členem České akademie věd a umění. V r. 1897 byl Brožík císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu. Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století.
Brožík pocházel z chudé rodiny. Tři roky po jeho narození se jeho rodina přestěhovala do Prahy. Brožíkovým snem bylo malování, ale vzhledem k jeho nuzným rodinným poměrům, byly jeho šance na studium na umělecké škole minimální. Vyučil se proto litografem. Ke studiu na Akademii mu pomohla náhoda. Brožíkova talentu si všiml otec jednoho z jeho kamarádů, bohatý pivovarník Pavel Vnouček, který se přátelil s jedním z představitelů Akademie. Díky Vnoučkově přímluvě mohl Brožík poté, co si doplnil vzdělání (soukromé hodiny mu platil Vnouček) na pražskou Akademii nastoupit. Zde Brožík studoval v letech 1868–1870 za finanční podpory suchdolského statkáře Brandeise jako mimořádný žák Emanuela Roma a Antonína Lhoty. V r. 1870 se soukromě učil u Emila Jana Lauffera. V r. 1871 úspěšně vystavil první historickou kompozici a odešel na Akademii do Drážďan, kde současně studoval a kopíroval staré mistry. V letech 1873-1874 žil v Mnichově, zde na něj silně zapůsobil Karl Theodor von Piloty. V r. 1874 cestoval do Berlína, Düsseldorfu, Vídně a Paříže a koncem roku se vrátil na pražskou Akademii k Janu Sweertsovi.
Bez znalosti francouzštiny jen s podporou Albrechta z Kounic a s doporučením Františka Ladislava Riegra k Jaroslavu Čermákovi odejel v r. 1876 do Paříže. Zde zakončil svá studia u Léona Josefa Bonnata. Brožík měl vynikající talent. Perfektně ovládal kresbu, štětec i barvu a cílevědomě směřoval k závratné kariéře. Už za dva roky získal na pařížském Salónu zlatou medaili za Svatební poselství českého krále Ladislava k francouzskému dvoru krále Karla VII (dnes ve sbírkách Pražského hradu). V r. 1879 se oženil s Hermínou Sedelmayerovou, dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy. Rázem se tak ocitl ve vysokých společenských kruzích Paříže. Žil mezi Prahou, kde byl od r. 1893 členem profesorského sboru Akademie, a Paříží, kde bydlel s rodinou na Champs Élysées. Často také pobýval u svého tchána na zámku d´Ambleville nedaleko Paříže. V letech 1892 a1897 podnikl studijní cesty do Španělska. Od r. 1893 zastával místo profesora historické malby na pražské Akademii. Roku 1896 byl jako jediný český umělec zvolen členem Francouzské akademie mezi „čtyřicet nesmrtelných“, o rok později byl císařem Františkem Josefem I. povýšen do šlechtického stavu. V r. 1899 naposledy navštívil Prahu, aby dokončil lunety pro panteon Národního muzea.
Zemřel náhle na srdeční slabost, ve věku 50 let. Byl pohřben na Montmartru v Paříži. Jeho pražskou pozůstalost (nejen dílo, ale celý ateliér s obytnou částí a knihovnou) zakoupil český mecenáš a podnikatel poštovských jízd, císařský rada Václav Bedřich Špaček, rytíř ze Starburgu, tehdejší majitel hradu Kokořína. Část této pozůstalosti pak Špaček v r. 1914 testamentárně odkázal městu Praze.
Brožíkovým hlavním vyjadřovacím prostředkem byla barva. Vedle historické malby se věnoval i portrétu. Vytvořil řadu podobizen rodinných příslušníků, dětí, přátel a známých osobností. V Brožíkových podobiznách je patrný silný vliv vlámské portrétní barokové malby, zejména A. van Dycka. Stejně jako on měl Brožík smysl pro nádhernou úpravu šatu a také uměl barvou věrně zobrazit hedvábné látky, satény, samety, kožešiny a šperky. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby a společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku. Brožík také maloval krajinu v různé denní a noční době. Svými selskými žánry se přiblížil tvorbě barbizonské školy. Jeho doménou však zůstala historická plátna, na nichž vystupňoval barvu k ideální kráse. Svůj sen o malování obrovských pláten s nejvznešenějšími postavami historie proměnil ve skutečnost. Zažil slávu i uznání a zůstává nepřehlédnutelným fenoménem českého výtvarného umění.
Brožíkovo dílo je rozptýleno v soukromých i galerijních sbírkách v Evropě, USA i v Čechách. Nejucelenější sbírky v Čechách vlastní Národní galerie, Galerie hlavního města Prahy a Západočeská galerie v Plzni. Brožíkovy obrazy můžeme především vidět v expozici zámku v Troji, ve Veletržním paláci v Praze a samozřejmě na Staroměstské radnici v Praze.
Mezi nejznámější Brožíkova díla patří obraz Jan Hus před koncilem kostnickým 6. 7.1415, na jehož zhotovení byla uspořádána celonárodní sbírka. Praha si jej objednala u Brožíka prostřednictvím jeho tchána. Obraz byl umístěn ještě za Brožíkova života na čestné místo v pražské Staroměstské radnici, kde visí dodnes. Na Staroměstské radnici je umístěn i další známý Brožíkův obraz Zvolení Jiříka Poděbradského za krále českého 2. března 1458.
zdroj: wikipedie.cz, tremosna.cz,
Voršilská 5
110 00 Praha 1
