Waldhauser Antonín (Vodňany 17. 3. 1835 – Německý Brod 30. 10. 1913). Malíř krajin, historických obrazů a genrů v Praze. Jeho otec byl výrobcem tureckých fezů. Waldhauser se již jako dítě toužil stát umělcem. V r. 1849 byl na doporučení budějovického biskupa poslán na pražskou Akademii, kde studoval v elementárce u prof. Rubena, Lhoty a u Haushofera. Tam absolvoval r. 1854. Později odešel za Rubenem do Vídně na Akademii, kde v letech 1855–1857 byli jeho učiteli Blaas, Geiger, Rösner, později prof. Wurzinger a Perger. Akademii opustil s nejlepšími vysvědčeními. Ve Vídni na něho zapůsobilo studium starých mistrů v obrazárnách. Pod tímto vlivem r. 1859 namaloval velký dětský portrét svého synovce Josefa Hölla a v r. 1860 vlastní podobiznu. V r. 1863 se pěšky vypravil do Kostnice, kde črtal plány pro obrazy z Husova života. Jako nadšený vlastenec překládal své jméno na Lesodomský, účastnil se v r. 1862 v pražském Sokole návrhů na kroje (v zachovaném skicáři znázornil akvarelem i sebe v sokolském kroji), v r. 1863 podporoval činně i polské povstání. V letech 1863–1868 vyučoval malbě v několika pražských rodinách, mj. učil manželku Bedřicha Smetany. Od r. 1871 vystavoval téměř každoročně v Praze na Žofíně na výstavách Společnosti vlasteneckých přátel umění. V 70. letech 19. stol. navštívil Rusko a opětně Mnichov (1877). V r. 1878 pobýval ve Francii, v Paříži, v lázních v Trouville a Bretani. Černé skály v Trouville jsou jeho první marinou, současně tam ale maloval i miniatury pro lázeňské hosty. Postupem doby opustil plány na velká figurální plátna (zvláště, když ho r. 1883 předešel Brožík svým Husem před koncilem) a v jeho tvorbě začíná převládat krajinářství. Pro přírodověděcký klub v Praze namaloval r. 1883 velký obraz Výlov rybníka rožmberského. Svá díla vystavoval až do r. 1901, kdy mizí jeho jméno z katalogů Rudolfina. Často navštěvoval Kutnou Horu, kde žila jeho ovdovělé sestra, Čáslav, Chrudim a Německý Brod.
Waldhauser Antonín - Významná díla a výstavy
Již u příležitosti jeho prvé výstavy (1871) o něm s uznáním píše Jan Neruda v Národních listech, později také Miroslav Tyrš. V r. 1887 vystavil Waldhauser v Krasoumné jednotě 60 krajin. Poslední soubor jeho prací za jeho života byl na jubilejní výstavě v Praze v r. 1891. V říjnu r. 1927 byla pořádána výstava Waldhauserových obrazů a kreseb v Hradci Králové (50 prací). Na výstavě v Umělecko průmyslovém muzeu v Plzni r. 1930 bylo 84 jeho prací. Při příležitosti stého výročí jeho narozenin uspořádala Umělecká beseda v Praze v březnu-dubnu r. 1935 jeho soubornou výstavu (95 prací). Téhož roku byla souborná výstava v Kutné Hoře (83 prací) a v Německém Brodě (130 prací). Kvalita jeho prací nebyla vždy stejná, jak ukázala výstava jeho pozůstalosti (a současně aukce) v březnu r. 1914 v Krasoumné jednotě v Praze (435 prací). Po jeho smrti bylo nalezeno v jeho skromném ateliéru ve Švédské ulici na Smíchově mnoho hotových i nedokončených obrazů, které byly dány na jaře r. 1914 do aukce.
Waldhauser kráčel jako umělec vždy svou vlastní cestou a škola nezanechala v jeho pracích znatelnější vliv jeho učitelů. Nejlepší jsou jeho malé skicy, zachycené s vervou přímo v přírodě, zejména v polovině 80. let 19. stol., kde se značně přibližuje barvou i motivy Chittussimu. Maloval chmurné nálady, žhavé západy se stafáží, nálady pozdního večera nebo noci, žlutí, tmavou modří, svítivou oranží, barvou fialovou a intenzivní zelení, zarudlou hnědí a křiklavou červení. Byl velmi plodný malíř. Vytvořil nesčetné obrázky malého formátu venku v přírodě, k malování používal zejména prkének z doutníkových krabic.
zdroj: Milan Dospěl, Haushoferova krajinářská škola (kat. výst.), Galerie Kroupa v Litomyšli 2016. – Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000.
