Edvard Herold (Praha 16. 9. 1820 – Praha 5. 8. 1895) byl kreslíř a malíř krajin i spisovatel. Jeho otec Jan Christian Herold, narozený ve Stralsundu, byl hercem pražského Stavovského divadla, matka Terezie, roz. Haklová z Prahy, byla dovednou krajkářkou. Prožil trpké mládí, plné chudoby a bídy. Byl dán do učení k rukavičkáři, pak k malíři pokojů, ale protože předvedl důkazy svého výtvarného nadání, byl dán svým poručníkem na studa na Akademii v Praze, kde nejprve studoval u Antonína Mánesa a v letech 1844–1850 v ateliéru Maxe Haushofera. Sám Herold se stal učitelem kreslení v rodině hrabat Chotků. Chotkovy tři děti vyučoval na zámcích Nové Dvory (okres Kutná Hora) a Kačina, kde zůstal do roku 1856. Během pobytů na Kačině využíval ke studiu bohatou zámeckou knihovnu jako jeden ze zdrojů inspirace ke své budoucí tvorbě historických povídek a ilustrací. Později se usadil v Praze, kde takřka celý život bydlel na Novém Městě pražském ve Vodičkově ulici v domě U Řečických. Byl dvakrát ženat, měl jediného syna Heinricha, který zemřel mlád.
V letech 1868–1877 Herold příležitostně spolupracoval s Prozatímním divadlem jako malíř jevištních dekorací (například pro hru Nevěsta husitská Karla Šebora). Maloval dekorace i pro ochotnické spolky např. z Jaroměře a Mladé Boleslavi.V r. 1852 podnikl studijní cestu do Německa (Düsseldorf aj.).
Herolda nejvíce zajímaly české dějiny, a tak se poměrně brzy přestal věnovat kreslení polí, vrchů a lesů a začal vyhledávat romantické kouty a historické i archeologické památky, staré hrady a zříceniny, kostely, chrámy a středověké budovy. Kreslil topografické veduty, zejména vytvořil množství akvarelů malých formátů, a dále se věnoval kreslení, které v podobě ilustrací vyšly v různých spisech a časopisech, např. časopisy Světozor, Květy, Zlatá Praha, Český lid a Čechy.
Herold Edvard – Významná díla a výstavy
Z významných obrazů, z nichž mnohé vystavoval lze uvést: Rajský dvůr augustinského kláštera Roudnici (na výstavě Jednoty výtvarných umělců v Praze v r. 1850), Skalní vesnice Vidím v Čechách, Partie u Rottachu v Bavorsku, Zámek Heidelberg, Pohled na Malou Stranu a Hradčany, Hrad Eltz (oboje vystaveno na jubilejní výstavě Krasoumné jednoty v r. 1891), z jeho kreseb: Náměstí v Telči na Moravě, Pohled na Telč, Slatina Šumavě, Kaple sv. Ludmily při chrámu týnském, Kostelík sv. Lazara na Novém Městě, Jezero Plöckensteinské, Hlavní chrám sv. Víta, Zvíkov, Děkanský chrám v Kolíně (ryl Rybička), další jeho významná díla: Osudný den sv. Anny v Praze r. 1648 (1859), Zříceniny Liebsteinu (1846), Vodopád Vltavy u Vyššího Brodu (1857), Prachatice, Zříceniny kláštera v Benešově, Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře, Lesní partie u Hyskova (1893), Mlýn u Hyskova. Množství jeho ilustrací je dále ve spisech Der Böhmerwald (Wenzig a Krejčí), v Hölzlově Malerischgistorisches Album des Königr. Böhmen, v díle Jana Krejčího Horopisné obrazy okolí pražského (1857). Ilustroval také Bellmannův časopis (např. pro Šeborovu operu Husitská nevěsta v r. 1868).
Vedle malířství se Herold zabýval také spisovatelstvím (napsal básně pro časopis Prag – příloha Ost und West r. 1845) a studiem českých dějin. Výsledkem tohoto studia bylo mnoho historických pojednání, zejména v Lumíru, v Osvětě II., r. 1872 vyšel jeho článek Josef Mánes. Vydal knihy Malebné cesty po Praze (1866 a 2. vyd. 1893 s ilustr. E. H. a V. Olivy), Průvodce po české západní dráze, Povídky u verpánku, Alchymista, Čertova krčma, aj. V poslední době svého života učil kreslení v Ženském výrobním spolku v Praze.
zdroj: Milan Dospěl, Haushoferova krajinářská škola (kat. výst.), Galerie Kroupa v Litomyšli 2016. – Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000.
