Marek Číhal (Velké Meziříčí 26. 12. 1986) je malíř, v současné době žije a pracuje střídavě v Praze a Berlíně. Po základní škole začal studovat na grafické škole v Jihlavě, ve třetím ročníku strávil rok na Perth College ve Skotsku. Ve studiu dále pokračoval na brněnské FaVU v intermediálním ateliéru Václava Stratila. S Václavem Stratilem v r. 2012 založili skupinu Moon Art. Po dvou letech studia na FaVU přestoupil Marek Číhal na pražskou AVU k Vladimíru Skreplovi. Na výstavě finalistů Ceny kritiky za mladou malbu 2010 v pražské Galerii kritiků získal Cenu sympatie diváků a v r. 2011, kdy představil dva obrazy z cyklu Citrony a stromy se umístil na 2.místě. V r. 2013 absolvoval studium v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na Akademii výtvarných umění v Praze. V průběhu studia prošel stážemi u hostujících profesorů, Ateliér Althey Thauberger (CAN), Ateliér Silke Otto Knapp (UK) a ateliér Floriana Pumhösla (AT). Na jaře 2012 začal paralelně studovat na Universität der Künste Berlin v malířském ateliéru Thomase Zippa. V roce 2013 získal jako první laureát Cenu výtvarné naděje Jana Světlíka.
V r. 2010 se setkal s Václavem Hlaváčkem z architektonického studia Acht, který mu nabídl spolupráci a hned v roce 2011 uskutečnili první Číhalovu monumentální realizaci v architektuře. Šlo o desetimetrovou „kresbu do betonu“ v ostravském IQ Office Parku. Od té doby uskutečnili zhruba pět realizací a další se chystají. Od r. 2010 je Marek Číhal členem mezinárodní umělecké skupiny The International Bongo-Bongo Brigade, se kterou zatím vystavoval v Marseille, Innsbrucku a Londýně. Své práce vystavoval také samostatně, např. v pražské Galerii 35 m² (2011), významná pro něj byla prezentace ve výstavních prostorách Českého velvyslanectví v čínském Pekingu (2012).
Číhalova volná a architektonická tvorba se neliší formálně ani tematicky. Díky tomu mohl např. část nerealizovaného návrhu oltářního obrazu Poslední večeře před a po pro kostel na Novém Barrandově přetvořit v neonovou instalaci, kterou umístil do industriálního prostoru. Za ni získal v r. 2013 Cenu Jana Světlíka Výtvarná naděje, v Ostravě vytvořil ještě interaktivní podchod. Jeho osobitý a suverénní styl expresivně vyjadřuje kombinující principy malby a kresby, stejně jako schopnost variování tradičních témat, především zátiší. Číhalovo dílo lze chápat jako vizuální hru o svobodném pohybu mezi médii malby a kresby, s přesahy do instalace a architektury. Jeho obrazy hovoří jednoduchou vizualitou s abstraktními prodlevami. Zobrazují celou škálu motivů, které na první pohled působí jako dětské kresby, málokdy chybí slunce, ale zvířata tam jsou občas mrtvá a květiny uschlé. Mísí se v nich přímočarost s jinotajem, v souvislostech s dalšími motivy vytváří jakési rovnice, které poukazují na vztahy v reálném životě. Jeho tvorba je o vlastních hranicích a jejich překročení, o toleranci plurality, o výrazu a čitelnosti, o bezprostřednosti, přes všechnu obsahovou náročnost je vědomě hravá. Svou tvorbu Číhal pravidelně prezentuje v rámci samostatných i kolektivních výstavních projektů v Čechách a v zahraničí. Jeho díla jsou často zařazována do přehlídek současného umění.
Samostatné výstavy měl Marek Číhal v milánském Ginomo Cinema (Espressioni Video, 2011), Galerii u Minoritů (Když mě pozveš, 2011) a hamburském Electro House (2010), v pražské Galerii 35 m² (Provinční učitel kresby, 2011), s International Bongo Bongo Brigade vystavoval v pražské MeetFactory (2011), innsbruckské Michael Haffner´s Gallery a londýnském Silwex House (2010), se Skreplovým ateliérem v Letohrádku Hvězda (Za hřbety knih, které jsem nečetla, 2011), se Stratilovým ateliérem v budapeštské Barcsay-terem (Concepto Grosso, 2010) a s Ateliérem hostujícího pedagoga AVU pod vedením Althey Thauberger na výstavě Instituceum v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze (2011), v r. 2014 vystavoval v Paláci Hadovka, v Jihlavě, Hamburgu, v Miláně, v r. 2015 v Plzni (s Václave Stratilem), v Praze (Audience u Papeže Inocence X., Galerie Sklenář), v r. 2016 v Muzeu Velké Meziříčí (Věčné léto 1914), v GASKu (Stříbrná), v r. 2017 v Praze (Somewhere only) aj. Kurátor Vladimír Beskid ho vybral na Skúter III – Bienále mladého umenia v Trnavě. Se studiem Acht Architekts spolupracuje na několika monumentální realizacích pro kancelářské budovy v Ostravě, Olomouci a Humpolci.
„Dílo Marka Číhala vychází z mimořádné spontaneity, spojuje intelektuální výkon s výjimečnou fantazií, která se pohybuje mimo jakékoli konvence. Má schopnost čerpat maximum z vlastního temperamentu a silnou snahu konfrontovat svoji práci se skutečností. A pro toto vše dostává Marek Číhal uznání od předních uměleckých kritiků, kurátorů a sběratelů, a je jedním z nejvýraznějších představitelů současného českého umění. V poslední době pracuje na sérii „Mocnařů“. Inspirován obrazy španělského malíře Diega Velázqueze a Angličana Francise Bacona. Číhal tak konfrontuje své mocnáře nejen s mocí a s možností jejího zneužití, ale i s tím spojenou zodpovědností, s rozpadem a ztrátou moci.“
Dr. Noemi Smolik
zdroj: artplus.cz, marekcihal.net, artikl.org
