Šimon T. František (13. 5. 1877 Železnice u Jičína – 19. 12. 1942 Praha) byl malířem a jedním z nejlepších českých grafiků vůbec. Šimonova virtuozita vyniká především v zrnkovém leptu a akvatintě, kterou kombinoval s měkkým rytem a suchou jehlou. Jeho dílo tvoří z velké části pohledy na Prahu, New York a Paříž, které jsou ovlivněny francouzskými impresionisty a japonskými grafickými technikami. Šimon byl také pedagogem na Akademii výtvarných umění v Praze a zakladatelem a předsedou SČUG Hollar. Iniciála T v Šimonově uměleckém jméně pochází od rodného jména jeho matky (Tavíková).
V letech 1894–1900 studoval na pražské Akademii malbu u prof. Pirnera, v té době na Akademii neexistovala žádná speciální třída s výukou grafických technik, pouze prof. Julius Mařák experimentoval pro své potěšení s leptem a litografií. Ještě za studií Šimon Tavík navštívil Bosnu, Dalmácii a Černou Horu, kde malířsky studoval lid a přírodu. V té době vznikly (kol. r. 1900) ještě böcklinovsky laděné obrazy Bouře nad mořem, Moře, Hra vlnek, a z prázdninových výletů ještě Bosenský padák, Stádo ovcí v mlze. V r. 1902 odjel na 4 měsíce do Itálie – do Benátek a Florencie. Téhož roku získal Hlávkovo stipendium, a to mu umožnilo první pobyt Paříži.
V r. 1904 se Šimon vydal s manžely Špillarovými do Normandie, do Fécamp. Motivy obrazů čerpal z přístavu i pláže. V rybářské vsi Onival, kam zavítal na společné cestě s H. Boettingrem se usadil a čerpal z kouzla prohřáté atmosféry v plném létě. Zachycoval hru barevného světla na moři a na písčitém břehu, zkoumal hru barevného stínu, těkavé odrazy světla a pestře oděných koupajících se postav. Vracel se tak k vlastním impresionistickým počátkům, ale z jeho olejů (např. Na pláži v Concarneau, kolem r. 1904) dýchá nejen doznívající postimpresionismus, ale též secesní dekorativismus přelomu století. V Normandii se spřátelil s Františkem Kupkou a ten mu pro jeho další umělecký vývoj doporučil delší pobyt v Paříži. Ve Francii Šimon začal také soustavněji pracovat na grafice. Jeho impresionistický výtvarný smysl se výtečně uplatnil právě v černé a barevné grafické technice.
Paříž na Šimona udělala velký dojem a protože mu už v Normandii František Kupka, se kterým se tam seznámil, doporučil delší pobyt v tomto městě, zvolil si Šimon Paříž už v r. 1904 jako svou druhou vlast, aby se tam zdokonalil jako grafik. Byla to totiž právě grafika, k níž v Paříži tolik přilnul. Jeho impresionistický výtvarný smysl se uplatňoval nejplněji právě v černé a barevné grafické technice. Několik pokusů před tím v Praze ho neuspokojilo, měl tehdy málo technických zkušeností. Velmi rychle se ale v Paříži zdokonaloval. Jeho kvality jako grafika ukázala již souborná výstava jeho prací uspořádaná SVU Mánes v r. 1905 v Praze. V souboru obrazů se tehdy objevilo 20 grafických listů, černobílých i barevných, jež vykazovaly zkušenosti, nabyté v Paříži. Velkým Šimonovým úspěchem také bylo, že Sagotův obchod v Paříži převzal do prodeje jeho lepty, které byly vystaveny ve větším souboru r. 1907 v Salonu des Beaux-Arts. Tyto lepty upoutaly pozornost obchodníka G. Petita, propagátora barevného leptu v Paříži, jež právě tehdy organizoval Société de la gravure en couleurs. To pro Šimona znamenalo hmotné zajištění a podnicení k další výtvarné výkonnosti. Šimon si velmi brzy osvojil všechny grafické techniky. Jeho grafiky a obrazy se objevovaly na výstavách v jarním i podzimním salonu i na pařížském trhu. Z jeho pařížských leptů vznikly celé cykly. Časté výlety po Francii a zájezdy k moři vnášely rozmanitost do jeho díla, jež vzbudilo zájem i v Anglii, Belgii a Holandsku. Vystavoval mezitím – ještě před 1. světovou válkou – v Londýně i v Chicagu (r. 1909 u Rouliera). Rozmanitost jeho díla dovršila další cesta do Španěl a severní Afriky. Šimon přitom nezapomněl ani na svou vlast: zájezdy do Prahy znamenaly pro něho inspiraci z krás Staré Prahy. Již v r. 1911 vydal J. Štenc ve svém, nově založeném závodu cyklus Šimonových leptů Praha. Výstava v New Yorku r. 1914 znamenala Šimonův velký úspěch v Americe. Mezi americkou veřejností byl velice oblíbený zejména svými kresbami Prahy, Paříže a New Yorku. Jeho americký mecenáš William Ganson Rose vytvořil výjimečnou sbírku jeho grafických děl, jež byla v r. 2002 vystavena péčí nového majitele sbírky Dudley Browna z Washingtonu v Českém centru v New Yorku.
Vypuknutí 1. světové války přinutilo Šimona k návrtu po jedenáctiletém pobytu v Paříži do Prahy. Zde Šimon čerpal ze svých bohatých dojmů a zkušeností a v této nucené izolaci tvořil list za listem. V Praze dokončil své Pařížské motivy a v r. 1916 vydal u A. Nováka cyklus Hradčany. Po 1. světové válce nastala bohatá žeň pro jeho dílo, když odjel na francouzské bojiště: v Champani v Remeši našel motivy, volající po grafické interpretaci. V r. 1924 pobýval Šimon v Itálii, v Umbrii, Římě a na Sicílii. Téměř současně vystavoval ve Fine Art Society v Londýně (r. 1923) a další výstava jeho prací, pořádaná H. J. Johnem v Clevelandu, mu získala jméno u amerických sběratelů grafiky. Šimon také podnikl cestu kolem světa, navštívil Japonsko, Čínu, Zadní a Přední Indii, Ceylon. Dojmy z této cesty jako člověka i umělce vylíčil v listech otištěných v Lidových novinách. Mnoho olejových skic z poslední cesty byly vystaveny na jeho souborné výstavě pořádané SČUG Hollarem v Domě umělců v lednu r. 1928. Současně vznikala jeho díla v oboru drobné grafiky: ex libris a novoročenky v leptech i dřevorytech. Také se zabýval v oboru knižní grafiky a výzdoby mnohých bibliofilských tisků. Své zkušenosti jako grafik prozrazuje ve své Příručce umělce grafika (r. 1921) a v brožuře Dřevoryt (r. 1927). Jiné poznatky jako sběratel vylíčil Šimon ve svých vánočních knížkách Epištola o sběratelích grafiky (r. 1924) a Druhová epištola: O sběratelích a sběratelství vůbec (r. 1928), kromě drobných zpráv, uveřejňovaných v Hollaru I. pod pseudonymem Tavík.
V roce 1928 byl Šimon Tavík jmenován profesorem Akademie výtvarných umění v Praze, kde převzal grafickou speciálku po M. Švabinském. Jeho ateliérem prošlo více než padesát žáků, mezi nimi byli např. C. Bouda, V. Pukl, M. Stretti nebo L. Jiřincová. Šimon byl členem Kuratoria Moderní galerie, posléze pak byl vyznamenán francouzskou vládou udělením rytířství řádu Čestné legie. V r. 1917 založil SČUG Hollar, jehož byl prvním předsedou, od r. 1898 byl členem SVU Mánes (v r. 1919 byl i jeho předsedou, v r. 1934 z něho vystoupil), od r. 1910 byl členem Royal Society of Printers and Etchers v Londýně.
Po obsazení Československa nacistickým Německem jakoby Šimona Tavíka opouštěly síly. Tvořil stále méně a poslední díla místo obvyklé barevnosti prezentoval jen v černobílé. Šimon Tavík zemřel po dlouhotrvající nemoci v r. 1942. Jeho dílo je dnes zastoupeno ve sbírkách doma i ve světě.
Šimon Tavík František - Významná díla (výběr)
Mezi Šimonova významná díla lze zařadit např. : Podobizna J. V. Sládka (1899), Na pláži v Concarneau (kolem r. 1904), Léto (1905), Rodinná podobizna (1910), Život na pláži (1909), Kompozice z let 1915-1925: Ostrovy, Zrození Venuše, Prameny Labe, Ženy u moře, Mořské ostrovy, Podobizna Dr. B. Palkovského, Podobizna ředitele J. Groha, Vlastní prodobizna (1915), Malíř v přírodě, Přístav v Marseille (1929), Obrazy z cesty kolem světa: Palmový háj na Ceyloně, V buddhistickém chrámě v Kandy, Prodavačka betelu, Colombo, Kiotská zlice v zimě, Koupání slonů, Newyorská ulice večer v dešti, Osvětlená ulice v New Yorku (1927), Venkovanka z Nary v zimě, Hora Fuži z ostrova Enošimi, Hora Fuži při západu slunce, Krajina z Panamského průplavu, Chrám v Anuradhapuře na Ceylonu, Vchod do chrámu v parku Šiba v Tokiu.
Grafika: V r. 1905 vydal Šimon vlastním nákladem první Album černých leptů, v r. 1907 vydal F. Topiš jeho Album barevných leptů Praha, náklademm A. Nováka vydal r. 1916 Pařížské motivy a Hradčany.
Jednotlivé grafické listy: Oči vidící a oči viděné (1898), Laguny v Benátkách (1908), Ozdobný květ (1908), První let aeroplanem v Paříži (1909), Na pláži (1909), Podobizna otce (1910), Bretonská prodavačky ryb (1911), Růžice okna Notre Dame v Paříži (1911), Praha pod sněhem (1912), Přístav v Concarneau (1912), Toledo ve Španělsku (1913), Románský mov v Rondě, Španělsko (1913), Náměstí v Litomyšli (barevný lept, 1913), Motiv z Českého Krumlova (1914), Noc (1915), Spící děvče (1918), Kamenný most pražský (1920), Zima na Hané (barevný lept, 1921), Příval bouře v Tatrách (1922), Oravský zámek na Slovensku (1924), Národní divadlo v zimě (1925), Arco triomfo v Římě (l1932), Zámecké schody (1936), Pohled z náměstí ke kostelu, Od kostela k radnici (1936) a mnohá další, poslední Šimonovou prací je šerosvit Před spánkem (1942)
Šimon Tavík František - Výstavy (výběr)
Souborná výstava Šimona Tavíka proběhla v Mánesu v Praze (1904–1905), v Paříži (v galerii G. Petit, kde francouzský stát zakoupil obraz Sníh v Bruggách), v Solnohradě, v Londýně, v Krasoumné jednotě v Praze, Hradci králové, v Brně společně s J. C. Vondroušem v paviloně KVU Aleš (1928), s Hollarem vystavoval Šimon každoročně (1918-1935) doma i v cizině (Paříž, Londýn, Brighton, Liverpool, Florencie, Florencie, Bělehrad, Záhřeb, Varšava, Krakov, Vídeň, Holandsko, Španělsko, Japonsko, Austrálie a Pittsburg v Americe). Výstava monotypů a kreseb (35 prací) Šimona Tavíka se uskutečnila v umělecké síni R. F. Žďárského v Praze (1935). Další souborná výstava (172 prací – kromě kreseb, knižních a slovesných prací) se uskutečnila v Praze SČUG Hollar v pavilonu Myslbek (1938). Výstava grafických děl Šimona Tavíka byla v r. 2002 vystavena v Českém centru v New Yorku, jeho autorská výstava (suchá jehla) se uskutečnila v roce 2006 v Galerii U Betlémské kaple v Praze.
zdroj: Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců II, Praha 2000. – rozhlas.cz (Libor Vykoupil)
