Hilbert Josef (Praha 1821 – Praha 1897)

Josef Hilbert (Praha 21. 11. 1821 – Praha 8. 5. 1897) byl malíř–krajinář. V letech 1844–1850 studoval na pražské Akademii v ateliéru Maxe Haushofera. V některých dílech Josefa Hilberta (Ruiny kláštera, 1846) lze spatřit vliv tvorby Carla Hasenpfluga činného v Halberstadtu, který ve své době patřil mezi nevýznamnější malíře architektur v Německu a jehož dílo bylo v pražském prostředí prezentováno pětkrát v průběhu čtyřicátých let 19. století na výročních výstavách Krasoumné jednoty. Vedle Hilberta zapůsobila Hasenpflugova tvorba také na Bedřicha Wachsmanna. Hilbert v letech 1842–1845 pobýval v Kutné Hoře, jejíž středověké architektonické památky se rovněž velmi silně vtiskly do jeho tvorby (Severní křídlo Vlašského dvora, 1842; Veduta Kutné Hory od jihovýchodu, 1843; Severovýchodní kout Vlašského dvora, 1845; Interiér kostela sv. Jakuba, 1845). Obrazy ze svých cest po Čechách Hilbert pravidelně představoval na výstavách Krasoumné jednoty v letech 1846–1855. Originální listiny o jeho životě a uměleckých cestách po Čechách byly v majetku pozůstalosti arch. Kamila Hilberta.

zdroj:  Milan Dospěl, Haushoferova krajinářská škola (kat. výst.), Galerie Kroupa v Litomyšli 2016. – Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000.