Róna Jaroslav (Praha 27. 4. 1957)
Jaroslav Róna je sochař, malíř, keramik, umělecký sklář, grafik, tvůrce vitráží a mozaik, scénograf, literát a amatérský herec.
Když nebyl po ukončení základní školy přijat na výtvarnou školu, nastoupil do učňovského střediska v Hlinsku, kde se vyučil kožešníkem. Tam se také začal zajímat o dráhu výtvarného umělce a maloval první obrazy. Po vyučení byl přijat na SOŠV v Praze (1975–1978). Ve studiu dále pokračoval na VŠUP v Praze (obor sklářské výtvarnictví) u prof. S. Libenského (1978–1984). Studium na této škole ukončil diplomovou prací Velký a malý pes (nyní ve sbírce Národní galerie v Praze a Galerie hlavního města Prahy).
Róna se ve své tvrobě inspiroval díly takových umělců, jako byli Edvard Munch, Oskar Kokoschka, Max Beckmann, Egon Schiele nebo Pablo Picasso. Během studií se v jeho pracích projevovaly reminiscence na strukturální malbu počátku 60. let, v 80. letech procházel obdobím groteskní figurace (série Vražd). Od r. 1985 začal tvořit první obrazy směřující k archetypální symbolice a předhistorické mytologii. Později začal manipulovat s křesťanskou symbolikou, ovlivněn středověkou deskovou malbou a raným romantismem J. Zrzavého a Kubištovou novozákonní mystikou. Přiklonil se ke kubistickému chápání prostoru a hmoty, a to jak v malbě, tak v plastice V r. 1987 mu nešťastnou náhodou vyhořel ateliér, na poslední chvíli z něho vyběhl a zachránil si život. V témže roce Róna spolu s malíři Jiřím Davidem, Stanislavem Divišem a Petrem Niklem, sochaři Michalem Gabrielem, Zdeňkem Lhotským, Stefanem Milkovem, Františkem Skálou, Čestmírem Suškou a organizátorem Václavem Marhoulem založil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví. V r. 1989, v době Sametové revoluce se Róna angažoval v propagačním centru Mánes, kde kreslil revoluční letáky. V roce 1991 pracoval na scénických návrzích pro film Amerika (natočený podle knihy Franze Kafky Nezvěstný), za něž byl nominován na Českého lva). Po r. 1989 začal Róna cestovat – navštívil Mexiko, Izrael, Francii, Indonésii, Řecko, Španělsko, Portugalsko, Skotsko, Indii, Kanárské ostrovy. V této době se opět začal soustřeďovat na modelování. Jeho monumentální sochařská díla jsou umístěna mj. na Pražském hradě (Podobenství s lebkou), na zámku Klenová (Rytíř s drakem, Sépie), v Agios Nikolaos na Krétě (Labyrint). Rónova tvorba se pravidelně přiklání k sochařství nebo k malířství. Spolu s Františkem Skálou a Alešem Najbrtem vytvořil komickou skupinu Tros Sketos, pravidelně vystupoval v Divadle Sklep, v r. 2002 složil znělku Mezinárodní filmového festivalu v Karlových Varech. V jeho tvorbě se objevuje téma labyrintu, křesťanského dobyvatele a bludného rytíře a pozvolna se vytrácí epická témata. V plastice používal vedle bronzu a keramiky i cín. Róna mj. vytvořil rozsáhlý reliéfní cyklus nezobrazivých malých formátů, v nichž využíval možnosti materiálů a realizoval několik velkých pláten, ve kterých hledal novou harmonii elementárních tvarů jako reakci na artificialismus (Ostrovy, 1990). Ve své tvorbě 2. pol. 90. let se vrátil ke komplikované struktuře obrazové plochy.
Róna patří k představitelům českého postmodernismu. V ikonografii spojuje kolektivní a individuální mýty, aktuální a klasická témata. Ve sklářské tvorbě vyvářel nejprve deformované, opalínem podjímané foukané láhve. Následovaly téměř naturalistické, popartistické a parodicky pojímané plastiky psů z foukaného skla do formy. Později se nechal ovlivnit vlnou postmoderny, vytvářel monstrózní psy v kombinacích skla zakládaného do olova, železa a foukaných částí. Názorově nejblíže si byly jeho malby a sklo v období tavené plastiky, kdy symboličnost geometrických útvarů a tajemnost prosvítající hmoty skloviny vytvořily harmonické objekty. Koncem 80. let se vrátil k foukané plastice do formy, tentokrát figurálního typu. Kromě trojrozměrných objektů experimentuje rovněž v oblasti vitráže.
Róna je od r. 1985 je členem Staré party a zakládajícím členem a centrální osobností skupiny Tvrdohlaví (od r. 1987). Zúčastnil se všech domácích i zahraničních výstav této skupiny. V letech 2005–2012 působil Róna jako vedoucí pedagog v oboru sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze. V r. 2001 vytvořil pro divadlo Na zábradlí scénu ke hře F. Schillera – Úklady a láska pro divadlo Na zábradlí. V roce 2000 byl Róna vyzván Společností Franze Kafky k účasti v prestižní soutěži na pomník Franze Kafky. Tuto soutěž svým návrhem vyhrál, pomník byl odahlen na Starém Městě pražském v r. 2003.
V r. 2007 Róna realizoval plastiku David a Goliáš na „Špalíček“ v Chebu, v témže roce ilustroval novelu F. Kafky – Popis jednoho zápasu a za tuto ilustraci získal ocenění Bibliofilie roku od grafického spolku Hollar. V r. 2015 realizoval sochu Jošta Moravského v Brně na Moravském náměstí. Rónovo dílo je zastoupeno ve sbírkách NG, GHMP, ČMVU, a UPM v Praze AJG Hluboká nad Vltavou, Galerie moderního umění Roudnice nad Labem, GVU Karlovy Vary, MU Olomouc, GVU Ostrava, Galerie Tvrdohlaví v Praze, Mamidakis Collection v Mios Beach (Kréta) aj.
zdroj: wikipedie.cz, jaroslav-rona.cz
