Stanislav Lolek (Palonín 13. 11. 1873 – Uherské Hradiště 9. 5. 1936), malíř, grafik a ilustrátor patřil do okruhu tzv. Mařákovy školy, tedy k významným představitelům české krajinomalby na počátku 20. století. Byl členem Mánesa, Klubu přátel umění v Brně, později spoluzakládal Sdružení výtvarných umělců moravských (1907). Vedle Antonína Slavíčka byl také jedním z nejdůslednějších impresionistů. Jeho jméno je často také spojováno s tvorbou inspirovanou loveckou tématikou, neboť myslivost byla jeho celoživotní vášní. Své dojmy a zážitky z pobytů v přírodě, v revírech na Slovensku, Volyni i v Čechách si zapisoval do Loveckého deníku, který později vyšel knižně.
Stanislav Lolek se narodil v Paloníně u Litovle jako čtvrtý syn z jedenácti dětí do rodiny ředitele tamní školy Jakuba Lolka. Od dětství miloval přírodu, hory a les, v nichž trávil celé dny a podnikal lovecké výpravy. Tyto zážitky pro něho zůstávaly neustále živé a čerpal z nich inspiraci po celý svůj život. Od dětství se pilně věnoval také kreslení, ale i přes nesporný výtvarný talent a podporu otce dal Lolek přednost volné přírodě – chtěl se stát myslivcem a lesníkem. Po ukončení nižší reálky v Prostějově odešel na lesnickou praxi, aby mohl nastoupit na Lesnickou školu v Písku. Po jejím vystudování a složení lesnické zkoušky v Brně začal pracovat jako lesní adjunkt na velkostatku Lnáře. Vypracovával hospodářské a kolorované porostní mapy a zároveň se zdokonaloval v lesnickém oboru jako pěstění, těžba, ochrana lesa, myslivost, honba, bažantnictví a rybnické hospodářství. Zdejší krajina mu učarovala a jeho malířská záliba se stala vášní. Maloval všechno – od ulovené zvěře po rostliny a překrásné tamní krajinné scenérie. Jeho nadřízený lesní rada Theodor Mokrý rozpoznal Lolkův talent a přesvědčil ho, aby se přihlásil ke studiu na pražskou Akademii. Po třech letech působení na velkostatku se Lolek přestěhoval do Prahy a nastoupil na Akademii do ateliéru profesora Julia Mařáka. Jeho spolužáky byli např. Antonín Slavíček, Alois Kalvoda, František Kaván, jehož práce Lolka oslovovala patrně nejvíce, stejně tak byl ovlivněn Otakarem Lebedou, s nímž sdílel ateliér na Vinohradech. S Juliem Mařákem jej zase spojovala veliká láska k lesu. Později se v Lolkově díle objevuje také vliv malířů Antonína Slavíčka a Antonína Chittussiho. Po smrti Julia Mařáka dokončoval Lolek studia na Akademii u spolužáka Antonína Slavíčka a absolvoval u Ottenfelda. Poté se díky stipendiu vydal studovat do Mnichova, kde si po dobou dvou let osvojoval všechny grafické techniky (zabýval se jí však jen krátce do r. 1914). Základním prvkem Lolkovy tvorby byla provždy barva a ve spojení její neuvěřitelné jasnosti až žáru s osobitým malířským rukopisem vznikala plátna nebývalého charakteru. Ve svém díle, stejně jako ostatní krajináři, prošel mnoha vývojovými změnami, z nichž některé v jeho tvorbě zakotvily nastálo, jiné záhy zmizely.
Od r. 1901 se Lolek odpoutal od plenérového realismu a snažil se ve svých plátnech vyjádřit aktuální barevnou náladu. Lolkovým zájmem sice byla převážně krajinomalba, začal se ale také intenzivněji věnovat malbě zvířat. Impulsem mu patrně bylo mnichovské setkání s vyhlášeným malířem zvířat Ludvíkem Vacátkem st., který Lolkovi doporučil návštěvy zoologických zahrad v Drážďanech a Berlíně. Lolek pozoroval exotická zvířata, pracoval na studiích lvů, tygrů a medvědů. I v pozdějších letech se do těchto ZOO vracel. Studie, které tady vznikly Lolek později využil i k ilustracím Knihy džunglí. Od náladové krajinomalby v secesním tvarosloví Lolek pozvolna přešel po r. 1905 k impresionismu, ovlivněn nejen Antonínem Slavíčkem a Antonínem Hudečkem, ale také svými častými cestami do ciziny. Prostředí mnichovských výstav a spolkového dění rozvinulo do větší šíře Lolkův talent. Kolem r. 1903 vznikly jeho první mistrovské obrazy (Na Pastvě, Po krupobití).
Za svého života Lolek rád a mnoho cestoval, často střídal místa svého pobytu. Se svým přítelem z Akademie Antonínem Slavíčkem a Janem Minaříkem navštívil např. Paříž, kde studoval díla francouzských impresionistů a společně procestovali i severní Jadran. V letech 1903–1907 navštívil sever Moravy, Nemile, Loštice, Blatnou, s přítelem Adolfem Kašparem pobýval ve Lnářích. Zde namaloval vnučku slavného loutkáře Arnoštku Kopeckou. Díky ní se začal zajímat o loutkové divadlo. Poté se přesunul na Jihlavsko a Telečsko. V letech 1905, 1906, 1907 podnikl zájezd za svými přáteli lesníky do Volyňské gubernie v Rusku. Zde pozoroval chování divokých losů, bizonů, medvědů a jelenů. Tamní příroda a samota Lolka nadchla. V době první světové války nebyla Lolkova malířská činnost velká, ale od r. 1917 jeho práce nabyla na intenzitě. Maloval opět impresionistickou lyrikou prostoupené průhledy lesů. K typickým ukázkám Lolkovy tvorby náleží prozářené parkové prospekty, zahradní restaurace, lázeňské promenády, prosluněné aleje (např. Alej v Luhačovicích) luční a lesní motivy se zvěří.
Závěr Lolkova života je spojen s Uherským Hradištěm, často také pobýval v Hodoníně a jeho okolí, právě v souvislosti s jeho angažmá ve spolku S.V.U. Mánes. Roku 1931 byl Lolek za podpory Theodora Mokrého jmenován řádným členem České akademie výtvarných umění. Přestože Lolka poslední léta života velmi sužovala vleklá nemoc, stále maloval. Svá poslední plátna s výjevy z pastev a lesních interiérů věnoval zářivým letním barvám a technice rukopisných šraf. V r. 1935 se Lolkův zdravotní stav prudce zhoršil, a přestože odjel na léčení do soukromého sanatoria a do lázní v Poděbradech, 9. 5. 1936 nemoci podlehl.
V srpnu r. 1936 se konala posmrtná výstava děl Stanislava Lolka v prostorách hodonínského Domu umění. V dobovém tisku se v jednom článku o této výstavě je Lolek hodnocen jako nejvýraznější malíř z impresionistických malířů působících na Moravě.
Lolek také proslul jako ilustrátor Kiplingovy Knihy džunglí (1909). Ještě jako lesnický adjunkt vytvořil svoji nejslavnější kresbu chytré lišky, o jejíchž kouscích slýchal z vyprávění starších hajných lnářského velkostatku. V roce 1920 na podkladě jeho kreseb spisovatel Rudolf Těsnohlídek začal v Lidových novinách zvěřejňovat svoji bajku pro děti Liška Bystrouška, hudební skladatel Leoš Janáček pak na podkladě tohoto literárního díla napsal hudbu a libreto ke své opeře Příhody lišky Bystroušky. V r. 1913 se Lolek mj. podílel na první sérii tištěných Dekorací českých umělců, určených pro rodinná loutková divadla a malé ochotnické soubory, v r. 1921 na loutkářské výstavě v Praze vystavoval dekorace pro Alšovo loutkové divadlo.
Výstavy – výběr
Souborná výstava v Mladé Boleslavi (1906), soubor díla na výstavě J.U.V. v Praze v Obecním domě (1924), soubor na výstavě Julius Mařák a jeho škola (1929), soubor na výstavě J.U.V. v Obecním domě v Praze (1934), Posmrtné výstavy v domě S.V.U.M. v Hodoníně (1936) a J.U.V. v Praze (1937).
zdroj: Aneta Klouzová, Stanislav Lolek (1873–1936)(bakalářská práce), Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Praha 2009. – Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000. – Michael Zachař, Mařákova škola, Praha 2007. – amaterskédivadlo.cz, gvzhodonin.cz, tvrz.lnare-obec.cz
