Vladimír Komárek (Hořensko 10. 8. 1928 – 24. 8. 2002 Jilemnice) byl malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Patřil k předním osobnostem českého výtvarného umění. Jeho obrazy, grafiky a ilustrace si svou podmanivostí získaly pozornost i srdce mnoha lidí. Byl také výborným vypravěčem.
Jeho otec František Komárek vstoupil po skončení první světové války k četnictvu a rodina se v důsledku toho často stěhovala. Když bylo Vladimírovi šest týdnů, přestěhovala se na Slovensko do Hasprunky u Malacek. V r. 1939 musel otec četnickou službu opustit a rodina se přestěhovala do Čech do Nedvězí. Nucený návrat do Čech prožíval malý Vladimír těžce. Změnou prostředí se z něho stal samotář. To ale vyhovovalo jeho zájmu o malování. Na kraj, kde prožil své rané dětství velmi rád vzpomínal. K výtvarnému umění tíhl Komárek od útlého věku. Už když mu bylo osm let, předpověděla mu sousedka, že se stane malířem duchovních a meditativních obrazů. Jeho otec si však přál, aby se stal strojním zámečníkem. Po ukončení měšťanské školy v Semilech se Vladimír Komárek začal učit zahradníkem, ale mistr ho odtud po pár měsících pro naprostý nezájem vyhodil. Komárkovým jediným zájmem bylo malování, jak jen mohl, pobýval v Košťálově u pana Otakara Zikeše, který ho učil malovat a od něhož se také dozvěděl vše o barvách.
Výtvarná studia Vladimír Komárek započal ve školním roce 1945/1946 na umělecké sklářské škole v Železném Brodě, v r. 1946 byl přijat na Akademii výtvarných umění v Praze, studia ale dokončil na UMPRUM, kde v r. 1954 absolvoval u profesora Karla Štipla. Už v době studií se intenzivně věnoval vlastní volné tvorbě a aktivně se zapojoval i do skupin a sdružení podobně smýšlejících tvůrců. V roce 1959 se stal spoluzakladatelem Skupiny 7 v Liberci. V letech 1965–1971 byl členem SČUG Hollar a od roku 1975 člen SČVU. Po studiích se vrátil domů a začal pracovat jako ředitel Domu osvěty v Semilech (1954–1962). Podílel se na organizování osvětových a kulturních podniků, staral se o ochotnické divadlo, vybíral vstupné při promítání filmů, sepisoval metodické pokyny, maloval transparenty s objednanými hesly. Vyučoval také na gymnáziu a LŠU v Semilech. V roce 1961 začal tvořit první grafiky – suché jehly. Věnoval se malbě a volné grafice (dřevoryt, linoryt, litografie, ale nejčastěji tvořil suchou jehlou). Jeho tvorba se nese v duchu jakési melancholické lyriky. Používal náznak, symbol, metaforu. Tématem jeho tvorby byla zátiší s předměty – stůl, židle, dveře, zrcadlo, okno, petrolejka, objevovala se v nich židovská a křesťanská symbolika (zvláště andělé). Pro Komárka bývá nositelem dobra lidská figura. Postavy mají jakoby prázdné tváře, v obrazech Komárek tuto tichou atmosféru zdůrazňoval velmi jemnými barvami – šedobílou, černou, zelenou a pastelově růžovou, do nichž někdy zasáhne zlatavý záblesk s neostrými konturami, což vnáší do jeho obrazů jedinečnou atmosféru. Výtvarnou tvorbou oživil Komárek slavnou tradici české imaginace, kterou před ním proslavil například Jan Zrzavý. Zatímco ranější Komárkova tvorba se vyznačuje značnou expresivností, pro malby z jeho zralého a zásadního období je charakteristická lyričnost až tklivost a podmanivá poetika. Ještě v r. 2002 připravil pro interiér chlumského kostela sv. Petra a Pavla čtrnáct zastavení křížové cesty.
Neopakovatelná je také Komárkova grafická tvorba, především ve tvorbě drobné grafiky a ex libris patřil k české i světové špičce. Během svého života vytvořil přes 600 ex libris a stejný počet novoročenek. Ilustroval knihy (mj. básnickou sbírku J. Seiferta – Deštník z Piccadilly (1979), baladu K. H. Máchy Máj, díla I. Turgeněva, V. Holana, A. S. Puškina) a věnoval se bibliofilským tiskům. Za výtvarný doprovod veršů Vladimíra Holana Strom kůru shazuje získal v roce 1981 prestižní ocenění Nejkrásnější kniha roku. Vladimír Komárek uspořádal na 150 samostatných výstav např. v Praze, Liberci, Jičíně, Turnově, Brně, Olomouci, Ostravě a v dalších městech. Svoji první samostatnou výstavu uspořádal v roce 1958 v České Lípě. Vystavoval také v zahraničí, např. v Curychu nebo v Salcburku a účastnil se velkého množství výstav kolektivních, např. v r. 1961 vystavoval na 1. festivalu grafiky v Praze, v roce 1964 v Domě pánů z Kunštátu v Brně a na dalších společných výstavách v Praze, Hradci Králové či v Ostravě. Je protagonistou magnetofonové kazety Tady Semily, Komárek – tady Sláma, Tobogan (1996). Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách NG Praha, MG Brno, GHMP Praha a ve všech regionálních galeriích u nás. Za svou uměleckou činnost obdržel Vladimír Komárek několik cen: Krajskou cenu za malbu (1967), Cenu Ministerstva kultury za ilustrace (1982), Zasloužilý umělec (1989), Prestižní ocenění Nejkrásnější kniha roku za výtvarný doprovod veršů Vladimíra Holana Strom kůru shazuje (1981), Cenu Masarykovy akademie umění (1994).
Vladimír Komárek je také autorem knih Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu (Jinošství); Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu aneb od puberty ke klimakteriu; Pojednání o mé radostné cestě od kolébky ke krematoriu aneb od puberty ke klimakteriu.
zdroj: Zbyšek Malý – Alena Malá, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000 V, Ostrava 2000., wikipedie.cz
