Jindra Husáriková (Trmice 14. 4. 1931 – Praha 16. 4. 2016) byla malířka, grafička, keramička, vytvářela také textilní art protisy a návrhy na filmtisk. Je považována za jednu z významných osobností českého malířství posledních padesáti let. Po absolvování Státní keramické školy v Teplicích nastoupila na Vysokou školu umělecko-průmyslovou v Praze, kde studovala u profesora Antonína Kybala a později u profesora Jana Baucha.
Od 60. do poloviny 70. let žila a pracovala na Karlovarsku, od r. 1976 působila v Praze a od r. 1987 souběžně také v Poděbradech. V r. 1974 získala Zlatou medaili na mezinárodní výstavě obrazů v Neapoli, v r. 1980 od mezinárodní umělecké společnosti Vanvitelli v Neapoli obdržela za své aktivity v oblasti umění čestný titul Accademico Honoris Causa a v r. 2000 byla vyznamenána cenou Masarykovy akademie v Praze za uměleckou tvůrčí činnost. Svá výtvarná díla vystavovala od r. 1959 nejprve na členských výstavách, od r. 1966 uspořádala dlouhou řadou samostatných výstav. V roce 1969 se v Paříži uskutečnila její první zahraniční výstava. Výtvarný kritik Raymond Charmet tehdy v týdeníku Arts et Loisiers o její výstavě v Galerii d´Institut mimo jiné napsal: „Jedinečné a doslova nabité kompozice Češky Jindry Husárikové evokují živelný, úsměvný svět – tak jak je blízký našemu vlastnímu poznání.“ Husáriková poté vystavovala ve Švédsku, v Norsku, Itálii, Německu nebo ve výstavních síních Evropského parlamentu v Bruselu. Husárikové obrazy náleží do širokého proudu figurativního fantaskního umění, pobybují se mezi poetismem a surrealismem, mezi lyrikou projevu a expresí vyjádření. Její tvorba se z počátku vyznačuje barvami, ostrými kontrasty a hustě sestavenými plochami, postupně směřuje k jemnější a více související barevnosti. Na konci své tvůrčí činnosti Husáriková usilovala o „sochařské“ pojetí malby – oproštění se od všech detailů, kdy zobrazovaná figura mluví sama za sebe. Olejomalby většinou laděné do různých tónů jedné barvy často „dokreslovala“ nožem. Námětem jejích obrazů je zobrazení duše města, vyjádření prožitku důvěrně známého momentu nebo tajemna. V jejích obrazech se objevují scény rozhovorů, meditací, slavnostních zahájení, oslav narozenin, výjevy z antické mytologie, křesťanské náměty, příběhy ze starého Egypta, ztvárňovala ale i zážitky, vize i niterné lidské pocity. Hlavním a nejsilnějším námětem jejích obrazů ale byly výjevy z cirkusového šapito. Díla Jindry Husárikové jsou součástí soukromých sbírek i sbírek významných světových galerií.
Jindra Husáriková měla dvě děti – dcera Šárka Mrázová Cagliero žijící a tvořící v Itálii je rovněž malířkou, syn Petr v r. 2008 otevřel v Karlových Varech Galerii Jindry Husárikové.
zdroj: krasnaumeni.cz, denik.cz, panelplus.cz
