Roman Havelka (Jemnice 30. 4. 1877 – Znojmo 20. 6. 1950) byl malíř krajinář. Pocházel ze síťařské rodiny z Jemnice. V osmi letech se s rodiči a sourozenci odstěhoval do Jihlavy. Tady navštěvoval německou měšťanku a našel zde prvního velkého příznivce svého talentu – učitele J. Haklera. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, pak přestoupil na Akademii do Mařákovy školy, kde pobyl 3 roky (do r. 1898). Získal tam dvě první ceny a dvě cestovní stipendia. Po roce vojenské služby vrátil se na Akademii, kde studoval půl roku u prof. Ottenfelda (do r. 1901). Již jako studentovi mu učarovaly krajiny Podyjí, jejichž kouzlo mu pomohl objevit starší a již velmi uznávaný kolega F. B. Zvěřina. On zase o mnoho let později pomohl nalézt cestu k umění Janu Jůzlovi.
V r. 1900 vystavil poprvé tři obrazy na jarní výstavě v Rudolfinu a sklízel mimořádné úspěchy, když hned v r. 1901 obdržel Hlávkovo stipendium, díky jemuž cestoval po Itálii a další dva roky strávil v Bosně. Ve vlastním ateliéru v Mnichově zpracovával motivy z cest (Hroby padlých u Solferina, Římský most v Mostaru, Kozluk aj). Pak se vrátil do Bosny (s malířem Štolovským) a po půl roce se usadil v Bítově nad Dyjí, kam dojížděl občas již od r. 1895. Tam namaloval na 3000 obrazů v mařákovském duchu. Byl lyrikem, jehož poutá kouzlo vod a lesů, hry světel a stínů a zvláště stále se měnící barvy stromů, trav a porostů v poříčí Dyje. V r. 1905 a později častěji pobýval v Dalmácii, odkud přivezl mnoho přímořských motivů. Světovou válku prožil v činné vojenské službě. Poznal takto Polsko, Rumunsko i Tyrolsko.
Jako malíř se věnoval i organizátorské spolkové práci. Byl členem Jednoty umělců výtvarných a od roku 1923 byl předsedou Sdružení výtvarných umělců moravských, jejichž čestným předsedou byl až do své smrti. Díky výborně zvládnuté kresbě patřil i k významným ilustrátorům, například se podílel na ilustrování díla Augusta Sedláčka Hrady a zámky české. V r. 1922 obdržel 2. cenu České akademie věd a umění v Praze. Jeho dílo bylo prezentováno na sedmi desítkách výstav a čítá přes tři tisíce obrazů. Úctu k umělci vyjadřují i názvy ulic například v Jihlavě a ve Znojmě.
Zúčastňoval se každoročně výstav Jednoty umělců výtvarných a Spolku výtvarných uměců Mánes v Praze i na Moravě. Na 46. jarní členské výstavě Jednoty umělců výtvarných v Praze r. 1927 vystavoval soubor 93 obrazů z Podyjí a z okolí Splitu v Dalmácii. Na 52. výstavě Jednoty umělců výtvarných (Julius Mařák a jeho škola) v Praze r. 1929 byl zastoupen oleji Zima ( z r. 1910), Z Podyjí (z r. 1913), Ráno v Podyjí (1927), Usínající les (1927), Podyjské stráně (1928), Podzim (1928), Z rána (1928). Vybraný soubor vystavoval na výstavě Julia Mařáka a jeho školy v muzeu v Hradci Králové v r. 1934. Vystavoval i v zahraničí, např. ve Vídni, Londýně a Berlíně.
zdroj: Prokop Toman – Prokop H. Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000.
