Vladimír Kompánek (Rajec 28. 9. 1927 – Bratislava 20. 1. 2011) byl malíř, sochař, ilustrátor. V letech 1947–1949 studoval na Slovenské vysoké škole technické v Bratislavě v oddělení kreslení a malby pod vedením G. Mallého, J. Mudrocha a K. Sokola, poté přestoupil na Vysokou školu výtvarných umění (VŠVU) v Bratislavě, kde v letech 1949–1954 studoval v oddělení grafiky profesora Dezidera Millyho a v oddělení fugurálního sochařství u profesora Jozefa Kostky. V letech 1964 a 1966 reprezentoval Slovensko na Bienále umění v Benátkách, v r. 1967 se zúčastnil na EXPO´67 v Montrealu a v r. 1970 na výstavě EXPO´70 v Osace.
Vladimír Kompánek je jednou z nejvýznamnějších osobností slovenského výtvarného umění 2. pol. 20. století. Byl jedním ze zakládajících členů Skupiny Mikuláše Galandy (1957), hlásící se k odkazu modeny a formující vlastní výpovědi o okolním světě. Kompánek se věnoval komorní a monumentální sochařské tvorbě (zejména v 60. letech 20. století), dřevěným hračkám, kresbě, ilustracím a od poloviny 70. let 20. století i malbě. Ve svém díle navazoval na meziválečnou uměleckou avantgardu, zejména Fullu a Bazovského.
Kompánkova rozsáhlá sochařská i malířská tvorba je bytostně spojená s domácím slovenským prostředím, s přírodou a vesnicí. Ve svých pracech tematizoval slovenskou krajinu, motivy z rodného kraje, lidové zvyky a kulturu. Motiv maximálně zjednodušoval, hledal jeho podstatu. Na obrazech se často nacházejí předměty abstrahované na úroveň znaku, které se v malířově podání stávají symboly idyly, jeho dětského, ideálního světa. Kompánkovi se podařilo dosáhnout mimořádnou měkkost výrazu prostřednictvím oblých tvarů, přívětivé kompozice a čisté, svítivé barevnosti. Častým námětem jeho tvorby byla zimní krajina, vesnice a její obyvatelé, lidská figura - žena, matka, masopustní masky, obrysy chalup, střechy, kupky sena. Díla s motivem zasněžené vesničky, připomínající malby P. Brueghela st. navozují atmosféru tiché a čisté vesničky z pohádky. Kompánek vytvořil „prototyp“ tohoto obrazu už v dříve a opakoval ho v nespočetných variantách. Na rozdíl od ostatních členů skupiny Galandy je jeho malířská a sochařská práce s poetickým charakterem vytvořená s hravostí a humorem, které vycházejí jednou z pohanské, jindy z antické mytologie. Emotivní účinek a poetiku jeho děl umocňuje i prapůvodní materiál – dřevo v neopakovatelných podobách. Neoddělitelnou součástí Kompánkovy umělecké výpovědi byla jeho charakteristická a podmanivá kresebná a malířská tvorba, v níž dominuje roubenka, zvonice, kříž. Masopustní slavnosti, které se staly dalším motivem Kompánkových prací, znamenají nejen veselici, ale i komplex zvyklostí související s přírodním koloběhem života. Jeho dřevěné archetypální sochy zase čerpají z genia loci daného místa. Koncem 50. let 20. století se představil prvními monumentálními sochami Ležící děvče a Čtoucí děvče (Prievidza). Jeho sochařskou tvorbu charakterizuje pevný syntetický tvar a konstruktivní skladba celku. V 1. pol. 60. let sjednocoval abstrahované části figur a ozvláštňoval je otisky dřeva a škrabanými strukturami. Zajímal se také o znak v reliéfu a práci se dřevem s využitím kolorování. Vytvářel koncepci "ochranných božstev" domova, totemické symboly, inspiroval se a zjednodušoval prvky zejména lidové architektury a stromů. Nezanedbatelnou součástí jeho tvorby byly dřevěné hračky, které se svojí jednoduchostí přibližují k futuristickým hračkám pro dospělé. Některé z nich Kompánek realizoval i ve větším formátu na dětských hřištích např. v Piešťanech. Svá díla vystavoval samostatných i kolektivních výstavách na Slovensku, Kubě, Helsinkách, Curychu. Jeho tvorba je zastoupena v mnohých galeriích, např. SNG Bratislava a soukromých sbírkách po celém světě. Významné jsou jeho realizace – např.: reliéf hotelu v Jasné (1964), skupina dřevěných zvoniček v Moravanech, dřevěná reliéfní stěna a Bronzová nevěsta pro EXPO´67, Sochy pro EXPO v Ósace (1969), náhrobek M. A. Bazovského v Trenčíně (1971), monumentální kompozice pěti stěn pro kolonádu v Bradějově, kolekce dřevěných plastik pro atrium Matice slovenské v Martine (1972) aj.
V r. 1993 spolu s přáteli Kompánek založil Spolok výtvarníkov Slovenska, výrazně se také podílel na založení Nadácie M. Galandu (1995–1997) a na založení Ateliéru slovenských umelcov v Cité Internationale des Arts v Paríži.
Kompánek byl laureátem významných ocenění - ceny Cypriána Majerníka (1965), ceny Miloše Bazovského (2003), ceny Martina Benky (2002) a státního vyznamenání Řádu Ľudovíta Štúra (2007). Naposledy byl oceněn Krištáľovým krídlom v r. 2008 - mimořádnou cenou za celoživotní dílo.
zdroj: Zbyšek Malý – Alena Malá, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2000 V, Ostrava 2000., wikipedie.cz, osobnosti.sk, galerienedbalka.sk
