Jozef Bokšay (Kobylecká Poljana 2. 10. 1891 – Užhorod 19. 10. 1975) byl ukrajinský malíř, lidový umělec (1960), člen korespondent Akademie umění (1958), jeden ze zakladatelů společnosti výtvarných umělců Podkarpatské Rusi, nejvýznamnější představitel druhé generace malířů tzv. zakarpatského výtvarného okruhu. Spolu s Andrejem Bobošem patřil k těm malířům, kteří vyšli z užhorodské výtvarné školy, založené významným dědicem košické moderny Vojtěchem Erdelyim (1891–1951), jehož pokračovatelem byl právě Jozef Bokšay.
Bokšay se narodil v obci Kobyletská Poljana v Zakarpatí v rodině kněze a tento fakt ovlivnil celý jeho život. Výtvarné nadání a vášeň pro malování se u něho projevila už v průběhu studia na Gymnáziu v Mukačevu. V letech 1910–1914 Bokšay studoval na budapešťské Akademii výtvarných umění u prof. Imre Révesze (Csebrai). Po obdržení diplomu byl mobilizován do rakousko-uherské armády, v r. 1915 byl zajat ruskou armádou a zpět na Ukrajinu se vrátil až v r. 1918. Nastoupil jako profesor kreslení a geometrie na Gymnázium v Užhorodě, zároveň se věnoval malířství a kreslení. Ve 20. a 30. letech 20. století podnikl studijní cesty do Drážďan, Vídně, Paříže a Prahy. Bokšay byl všestranným umělcem – vytvořil nástropní fresku v katedrále v Užhorodu (Povýšení svatého Kříže, 1939), výmalbami vyzdobil i další kostely a kaple na Zakarpatské Rusi, východním Slovensku i Maďarsku, maloval portréty, krajiny, ilustroval knihy. Jeho první výstava se konala v r. 1919. Samostatnou výstavu, která ho představila komplexně jako umělce byla uspořádána v r. 1926 v Praze a poté v Užhorodu. V r. 1927 založil spolu s Erdelyim Užhorodskou uměleckou školu, v r. 1940 inicioval vznik nového sdružení Unie výtvarných umělců Karpat. V r. 1946 se stal jedním z prvních učitelů na Fakultě malířství Užhorodské umělecké školy a členem vedení regionální organizace Unie výtvarných umělců. V letech 1951–1957 působil v Ústavu aplikového a dekorativníhho umění ve Lvově.
Ve svých dílech Bokšay oslavuje krásu rodné Zakarpatské krajiny, převládá v nich krajinomalba Podkarpatské Rusi s pestrým barevným koloritem, který vyvolává vitalitu a zároveň vyjadřuje její epickou majestátnost a dominuje barevnost a prolínání pestrých barev. Originalita Bokšayovy práce spočívá v jeho citu pro jemnou vícebarevnost Zakarpatí a schopnosti vnímat a syntetizovat řadu kulturních vlivů, národních tradic, zvyků a rituálů národů, které na Zakarpatí žily. Také téma Huculů, tanečnic, ale i portréty rodiny a blízkých přátel tvoří nezanedbatelnou část tvorby Jozefa Bokšaye. I v těchto dílech zdokumentoval lidovou krásu krojů tamního etnika i vzácné mezilidské vztahy společenské komunity. S oblibou maloval portréty lidí, se kterými trávil společné chvíle a bylo o něm známé, že jim je také hned věnoval. I v pracech s figurální tematikou Bokšay dodržuje techniku i barevnost pro něj typickou, také tyto náměty maloval „dľa duši" (Portrét Vološčuka, Portrét kněžny, Devče v kroji, Moje vnučka, Hucul). Bokšay se nebál kombinací ostrých barev, které jsou právě pro zakarpatské malby velmi typické. V konečném důsledku působí Bokšayovy obrazy optimisticky, až uklidňujícím dojmem a perfektně zvládnutý koloryt a technika námětu jasně dokazuje, že je Jozef Bokšay špičkovým umělcem neorealismu. Bokšayova tvorba má rovněž velkou historicko dokumentární hodnotu a samozřejmě i fantastickou realistickou barevnost, kterou se snaží dosáhnout všichni jeho následovníci a která je typická pro celou ukrajinskou školu malířského umění dodnes.
Velká část Bokšayových děl je umístěna v Zakarpatském okresním muzeu výtvarných umění v Užhorodu, které od r. 2003 nese v názvu i jeho jméno. Bokšayova díla jsou součástí sbírek mj. i Treťjakovské galerie.
zdroj: artinvest.sk, soga.sk, prozak.info, nevpont.hu
