Jindřích Štyrský (Dolní Čermná, dnešní Letohrad 11. 8. 1899 – Praha 21. 3. 1942) byl malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu. Zabýval se fotografií, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií, jako jeden z prvních evropských umělců začal používat barevné koláže. Od r. 1923 byl členem Devětsilu (a aktivně se zúčastňoval jeho výstav), od r. 1932 členem Spolku výtvarných umělců Mánes.
Štyrského otec byl učitelem na obecné škole v Dolní Čermné, Dolní Dobrouči a Petrovicích, matka byla venkovská hospodyně. Štyrský prožil v Dolní Čermné spokojené dětství. Jeho život i pozdější výtvarnou tvorbu ale výrazně ovlivnila smrt jeho nevlastní sestry v r. 1905, s níž měl silný vztah. Štyrský vychodil měšťanskou školu (v Dolní Čermné a v Hořovicích), na přání svého otce začal studovat na Učitelském ústavu v Hradci Králové, kde v r. 1917 také odmaturoval. Ve stejném roce narukoval – sloužil na posádce v Čáslavi a v Nymburce do listopadu 1918. V letech 1918–1920 pracoval jako učitel na škole v Dolní Čermné. V r. 1920 mu zemřela matka, a on se přes otcův nesouhlas zapsal na Akademii výtvarných umění v Praze. Všeobecnou a později speciální výtvarnou školu absolvoval nejprve u J. Obrovského a poté u R. Krattnera. V r. 1921 vyšla novela P. Jilemnického se čtyřmi Štyrského ilustracemi, v témže roce se zúčastnil své první výstavy žáků Akademie výtvarných umění.
V r. 1922 chtěl podniknout cest do Polynésie, nemoc ho však donutila vrátit se do Čech. V létě toho roku se vydal na cestu na ostrov Korčula, kde se seznámil s Marií Čermínovou–Toyen. Toto setkání ho ovlivnilo na celý život. S Toyen začal úzce umělecky spolupracovat. Společně se stali hlavními představiteli české meziválečné výtvarné avantgardy. Štyrský začínal jako kubistický malíř s lyrickým zaměřením, ale brzy přešel k imaginativní tvorbě. Od pařížského pobytu jeho tvorba směřovala k surrealismu, inspirací se staly sny a jejich prožitek – cyklus Kořeny. Štyrského rané práce částečně ovlivnil kubismus a naivní umění, ale jeho hlavním stylem se stal surrealismus. V r. 1923 se s Toyen zúčastnil výstavy Bazar moderního umění. V letech 1925–1928 žil společně s Toyen v Paříži, přátelili se s představiteli francouzské avatgardy. Hned po příjezdu do Paříže se zúčastnili kolektivní výstavy L'Art d'aujourd'hui. Už v r. 1926 měli s Toyen vlastní ateliér a galerii, kde uspořádali výstavu a pojmenovali ji Artificielismus. Název je odvozený z proslulé knihy Charles Baudelaire Les Paradis artificiels (Umělé ráje). Toyen se Štyrským z názvu vytvořili svůj vlastní umělecký směr a definovali jej jako ztotožnění malířství s poezií ve smyslu svobodné tvorby (přechod mezi poetismem a surrealismem/přemostění mezi realitou a abstrakcí). Tento směr Toyen se Štyrským rozvíjeli až do začátku 30. let, kdy plynule přešli k surrealismu. Další výstavy se uskutečnily v Paříži i v Čechách. Příklon k surrealismu pro Štyrského znamenal možnost svobodného vyjadřování myšlenek. Do jeho tvorby se vrátily erotické a snové motivy a motivy smrti, dále zážitky z dětství a vzpomínky na nevlastní sestru.
Po návratu do Čech (v letech 1928–1929) Štyrský půsibil jako šéf výpravy Osvobozeného divadla. Tady spolupracoval s Vítězslavem Nezvalem. V r. 1934 se spolu s Toyen, Vítězslavem Nezvalem, Bohuslavem Broukem a Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR (někdy označovaná jako Surrealistická skupina). V r. 1935 odjeli na pozvání pařížských surrealistů znovu do Paříže. Štyrský zde vážně onemocněl, pravděpodobně stejnou srdeční chorobou jako jeho zesnulá sestra. Zemřel po delší nemoci v r. 1942. Své umělecké dílo odkázal Toyen. Ta ho v r. 1947 odvezla do Paříže. V letech 1942–1944 nechala Štyrskému vybudovat na Olšanském hřbitově hrob.
Štyrského tvorba je mnohostranná. Zabýval se malbou, kresbou, navrhoval plakáty, scénografické návrhy, vytvářel nejrůznější koláže a fotomontáže, vydával časopisy psal články o umění. Zúčastnil se celé řady výstav, v malířské tvorbě byl velmi činný. Bohatá a rozmanitá je také jeho literární tvorba. První články publikoval r. 1923 v prvním čísle Disku. Mezi další jeho významná díla patří průvodce Paříží a okolím (s Toyen a Nečasem), životopis Rimbauda, biografický nástin Život Markýze de Sade nebo nedokončená biografie Obyvatel Bastily. Štyrský byl také redaktorem nakladatelského listu Literární kurýr Odeonu, dále vydával pro omezené množství odběratelů časopis Erotická revue a Edici 69, po jejím ukončení založil v r. 1934 Edici surrealismu. V r. 1940 dokončil své poslední literární dílo Sny. Kromě toho spolupracoval s autory jako je Nezval a Teige. Jejich knihy doplňoval ilustracemi, s Karlem Teige tvořil obrazové básně, které se staly jedním z hlavních přínosů do mezinárodního kontextu.
Neméně významná je Štyrského fotografická tvorba a nejrůznější koláže. Fotografií se Štyrský začal zabývat od svých 21 let. Jeho fotografické dílo je vnímáno jako výrazný přínos surrealismu v moderní fotografii. Mezi nejdůležitější patří fotografické cykly Muž s klapkami na očích, Žabí muž a Pařížské odpoledne. Výběr z těchto fotografií vyšel posmrtně s básněmi Jindřicha Heislera v r. 1941 Na jehlách těchto dní. Mezi jeho významné fotokoláže patří například kniha s doprovodnými texty Emilie přichází ke mně ve snu, 1933 (doslov Bohuslav Brouk).
„Štyrského dílo je tak mnohostranné, že se zdá být jako celek neuchopitelné: vnímáme vždy jen jednu část, při natočení se zjevuje jiná, a náhle ty, o nichž se domníváme, že je známe, se ukáží v nových, pozměněných souvislostech. V jedné fasetě se zrcadlí další, a jakmile jsme přesvědčeni, že již vidíme dovnitř krystalu, znejistíme: mohlo jít pouze o odlesk jedné strany.“ Karel Srp, 1977
zdroj: Lenka Bydžovská – Karel Srp, Jindřich Štyrský, Praha 2007. – abArt.cz, phil.muni.cz/udim/avantgarda, wikipedie.cz
