Soběslav Pinkas (Praha 7. 1. 1827 – Praha 30. 12. 1901) byl malíř, karikaturista, veřejný činitel. Jeho otec i jeho dědeček byli advokáti, a tak i on začal po gymnáziu práva studovat. Brzy se ale za vedení Františka Čermáka začal věnovat malířství, k němuž ho přivedly jeho umělecké sklony i styky s mladými pražskými umělci, hlavně přátelství s Josefem Mánesem. V r. 1848 se aktivně účastnil politického ruchu jako velitel studentské legie. Se svým otcem Dr. Adolfem M. Pinkasem byl v Kroměříži v r. 1848 přítomen zasedání ústavodárného sněmu jako referent Havlíčkových Národních novin a ilustrátor Šotka, kam posílal karikatury kroměřížských poslanců. Od r. 1849 studoval na malířské Akademii v Praze u Christiana Rubena. Po dvou letech odtud na radu Josefa Mánesa odešel na další studia do Mnichova (1850–1953), kde vstoupil do soukromé školy Jana Bedellého. Z mnichovského období pochází jeho Vlastní podobizna a spadá sem také velká kompozice uhlem Zpověď. V r. 1854 se Pinkas vrátil do Prahy a vytvořil velký genrový obraz Hrající si děti na Kampě (NG Praha), k němuž za scenérii zvolil prostranství před Pinkasovým domem na Kampě. Téhož roku (1854) odešel Pinkas do Paříže, kde se jen na krátko stal Coutureovým žákem. Brzy se totiž ocitá v kruhu pokrokových vlivů v Marlotte a ve Vaux-de-Cernay, ve středu barbizonské školy. V r. 1857 se oženil s Francouzskou Adriennou Denoncinovou a usídlil se ve Vaux- de-Cernay. Odtud se účastnil výstav v pařížském Salonu genrovými obrazy a obrazy zvěře. Od r. 1859 obesílá Pinkas výstavy Krasoumné jednoty v Praze (Lesní partie ve Fontainebleau a Děvče, které myje panenku). V r. 1863 odmítá Salon jeho obraz Drvoštěp a smrt a obraz se dostává do Salonu odmítnutých, zároveň s Manetem, Pissarem a Whislerem. Téhož roku vystavuje své Zátiší, dále obrazy Drvoštěp a smrt a Francouzská selka. Také u této práce se projevuje zřejmě vliv barbizonské školy, výrazně jej také ovlivnil Jean F. Millet. Jako malíř se Pinkas projevuje také jako dovedný dekoratér a malíř porcelánu, navrhoval dekorace fajánsových mís a váz: ledňáčky a vážky i návrhy loveckých nožů aj.
Přechodně se Pinkas objevil v Praze v r. 1865, ale natrvalo se zde usídlil až v r. 1869, kdy byl jmenován profesorem kreslení na městské vyšší dívčí škole pražské (a zůstal jím 25 let). Stále je ale v písemném styku se svými francouzskými přáteli, zejména také s Jaroslav Čermákem a Josefem Václavem Fričem, pro kterého nakreslil ilustrace k pověsti o Daliboru do díla La Boheme. Pražských výstav se účastnil Pinkas až do r. 1875. Po tomto roce byl výkonný spíše jako publicista a organizátor než jako malíř. Založil spolek pro francouzsko-české styky Alliance française v Praze, jehož prostřednictvím propagoval českou kulturu ve Francii. Předsedal mu až do své smrti. Byl předsedou, místostarostou a starostou výtvarného odboru Umělecké besedy. Přispíval do Květů a Vilímkovým Humoristických listů. V Politik zveřejnil r. 1873 dopis, odpovídající na přednášku profesora Woltmanna v Praze, tupící české umění. Byl hlavním redaktorem publikace Národ sobě, vydané po požáru Národního divadla, spoluredaktorem Šubrtova díla o Národním divadle a r. 1891 horlivým členem všech výborů umělecké jubilejní výstavy. Ve Francii se stýkal s Louis Legerem a Arnoštem Denisem. Psal knihu o Josefu Mánesovi a o Jaroslavu Čermákovi (Josef Mánes jako karikaturista, Z mých vzpomínek o Jaroslavu Čermákovi). V roce 1885 si nechal postavit na Sázavě chalupu, kde o několik let později (v r. 1905) narodil jeho vnuk Jiří Voskovec.
Pinkas Soběslav Hippolyt - Významná díla
Z jeho hlavních děl, kromě četných, zejména rodinných podobizen lze uvést: Hrající si děti na Kampě (1854, Národní galerie v Praze), Ateliér v Paříži (1854), Pohled na Montmartre (1856), Zuáv na stráži (1857), Drvoštěp a smrt (1863), Děcko s panenkou, Selský interiér (vnitřek chalupy v Marlotte), Zahrádka na jaře (kolem r. 1860), Dvorek ve Vaux-de-Cernay, Jean Baptiste Beau, Francouzská vesnice k večeru (1863), Západ slunce (kolem r. 1865), Cesta do Cernay-la-Ville (kolem r. 1865), Pasačka z Marlotte (1864), Metařka, Skály u Fontainebleau (1864), V lese u Cernay-la-Ville, Vesnicky dvorek, Ukazující sedlák, Vnitřek selské světnice (1867), Sv. Hubert (1868), Kvetoucí jabloň v Cernay-la-Ville, Hřbitov na Sázavě (1882), Dcera umělcova ve fořtovně Králi u Hudlic, Rybářské děvče (1855). Na zemské (jubilejní) výstavě r. 1891 vystavoval mimo jiné díla: Podobizna žáka jezdecké školy v Saumuru (1860), Studie alžírského jezdce (Spahi), Malíř u stupnice (1857), kresby Babička, Podobizna JUDr. Adolfa M. Pinkasa (1854), Podobizna Františka Palackého (1853) a návrh na majoliku Zámek Coupevrai.
Pinkas Soběslav Hippolyt - Výstavy
Výstava jeho díla v červnu r. 1925 v Praze (Spolek výtvarných umělců Mánes v Obecním domě) soustředila 44 jeho prací nejvíce z majetku jeho syna, JUDr. Ladislava Pinkase. F. X. Jiřík (historik umění, 1867–1847) napsal: „Po vzoru umělců barbizonských spokojoval se Pinkas nenáročnými thematy, kusem a výsekem skutečné přírody, v niž hledal realistickou pravdu tvaru, barvy i světla. K technickému podání osvojil si mistrovskou techniku barev, načrtává pomocné linie širokým štětcem, řídkou barvou, aby teprve malbou vybudoval své dílo. Pinkas zahájil u nás dílo nové generace francouzského kolorismu, nové palety…“
