Vojtěch Sedláček (Libčany 9. 9. 1892 – Praha 3. 2. 1973) byl malíř, grafik a ilustrátor. Patří k představitelům českého krajinářství 20. století a mezi řadou malířů, kteří ztvárňovali krajinu východních Čech, zaujímá výjimečné místo. Jeho tvorbu 20. let poznamenalo sociální umění, které však převáděl na venkovskou tematiku s výraznou figurální složkou, danou jeho vesnickým původem. Nejčastějším námětem jeho obrazů je česká krajina, viděná v rytmu každodenní práce – lopotný život na venkově, zvyky, životní radosti a starosti. Teprve koncem 20. let se vyhranil jeho styl, založený na výrazné barvě, kde nejdůležitější složkou je linie. Nejvýraznějších úspěchů však Sedláček dosáhl ve 30. letech (čestné uznání v Paříži, 1937; ceny v soutěži o Nejkrásnější knihu, 1938 a 1939).
Vojtěch Sedláček se narodil v Libčanech v tehdejší budově školy jako nejmladší ze sedmi dětí Antonína Sedláčka, který zde později (od r. 1904) působil jako řídící učitel. V r. 1903 začal studoval na reálném gymnáziu v Hradci Králové. Jeho výtvarné nadání zaujalo profesora kreslení Antonína Hudce, který ho doporučil ke studiu na Akademii výtvarných umění v Praze. Zde studoval nejprve pod vedením Josefa Loukoty (1911–1912), později Jana Preislera (1913–1916) a nakonec v grafické speciálce Maxe Švabinského (1916–1921). V r. 1918 složil zkoušky na středoškolskou profesoru kreslení a působil pak na gymnáziích jako profesor kreslení. V r. 1925 se oženil s Marií Serbouskovou, textilní výtvarnicí v oboru paličkované krajky. O rok později odešel na zdravotní dovolenou a začal pracovat jako samostatný umělec. V Javornici v Orlických horách si se ženou zřídili ve stavení jejích rodičů letní byt, v němž pak každým rokem trávili většinu času od jara do zimy. V r. 1930 odešel Sedláček z vážných zdravotních důvodů na trvalý odpočinek, ale malovat nepřestal. V r. 1933 si koupil prvního koně a vozík, s nímž vyjížděl do okolí Javornice za malířskými motivy. Zachycoval osobitým rukopisem, založeným na výstižné kreslířské zkratce, všední život venkovských lidí a jejich sepětí s přírodou. Uplatňoval zejména motivy z Libčan nebo Javornice v Orlických horách. Ztvárňoval přírodu v nepřetržitém koloběhu ročních období, měněnou počasím i lidmi. Ve 2. pol. 20. století přešel od olejomaleb k akvarelu, který mu umožňoval bezprostředněji zachytit realitu. Později rozšířil techniky o kvaš a temperu, poskytující možnost bohatší barevnosti. Základním vyjadřovacím prostředkem byla však vždy kresba, rychlé a čisté linie, dynamická zkratka. Sedláčkově zájmu o atmosférické proměny krajiny a vyjádření pohybu vyhovovala i grafika. Několik ilustračních cyklů věnoval dětské knize. Zvláště známé jsou jeho živé ilustrace v knize bratří Mrštíků Rok na vsi. Ve 30. letech se Sedláček omezil na tušové kresby štětcem, později převážil výraznější podíl barevnosti v ilustracích, jež vyjadřovaly sepětí přírody s člověkem, v čemž je spatřována jedinečnost jeho obrazů. Každá Sedláčkova kresba, kvaš nebo tempera vyjadřuje přesvědčivě v čistých a svěžích barvách a pružném štětcovém rukopise život venkova. Sedláček byl členem Umělecké besedy a SČUG Hollar (s nimi také vystavoval) i členem České akademie věd a umění (od r. 1936). V r. 1980 byl otevřen stálý Památník národního umělce Vojtěcha Sedláčka v Javornici u Rychnova nad Kněžnou.
Sedláčkova díla jsou součástí sbírek NG, ČMVU v Praze, MG v Brně, GU v Karlových Varech, Západočeské galerie v Plzni, GVU Ostrava, KG Zlín, ale i Muisée Jeu de Paume v Paříži a jinde.
Za svého plodného života se Vojtěch Sedláček dočkal mnoha uznání, z nichž nejvýznamnější bylo jmenování laureátem státní ceny v roce 1954 a národním umělcem v roce 1959, v roce 1962 se stal nositelem Řádu republiky.
zdroj: Zbyšek Malý – Alena Malá, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2004 XIII, Ostrava 2004. – artbohemia.cz, wikipedie.cz
