Václav Haise (Buk u Prachatic 16. 9. 1903 – Praha 2. 3. 1990) byl malíř a grafik. Maloval figurální kompozice, květiny a především krajiny. Učil se u prachatického malíře Karla Alesche, který byl absolventem vídeňské školy a v kraji maloval nástěnné malby kostelních interiérů. Po třech letech Haise odjel do Prahy, kde dva roky pomáhal A. Wenigovi při malbě dekorací ve Vinohradském divadle. Poté rok studoval na brněnské škole uměleckých řemesel. V r. 1932 nastoupil na AVU v Praze, přímo do 2. ročníku speciálky M. Švabinského. Studium na AVU ukončil v r. 1937. Haiseho první samostatná výstava se konala v r. 1944 v pražské ústřední knihovně. Přestože tam vystavil především pražské motivy, jeho obrazy Mlýn na Volyňce a Spálený mlýn z počátku 40. letech už ho ukazovaly jako krajináře Šumavy v jeho typické podobě. Převážně šumavské krajiny byly vystaveny v r. 1949 ve Vilímkově galerii. Za 40 let uspořádal Haise 6 samostatných výstav většinou v Galerii V. Špály v Praze, kde shrnul vždy výtvarné úsilí posledních let. Haise cítil expresivně barevně a svůj rukopis vlastně během let neměnil, nepodléhal vlivům směrů a skupin. Šumava a jižní Čechy se staly až na výjimky hlavním námětem jeho obrazů, u nichž ani příliš nemění formáty, používal plátna 60 x 80 cm nebo 80 x 100 cm. V 50. letech vytvořil několik obrazů z českého Středohoří, ze severu Čech nebo z pražských předměstí, ale těžištěm zůstala vždy Šumava (Jitro na Šumavě, Cesta do Buku, Zlivice atd.). V r. 1975 byl jmenován zasloužilým umělcem.
zdroj: Zbyšek Malý – Alena Malá, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–1999 III, Ostrava 1999. – sca-art.cz
