Eugène Lavieille (Paříž 29. 11. 1820 – Paříž 8. 1. 1889)
Lavieille byl francouzský malíř, představitel Barbizonské školy. Jeho otec byl čalouník, jeho starší bratr Jacques Andrien Lavieille se stal známým dřevorytcem. Lavieille začal pracovat jako dekoratér, ale stále více ho přitahovalo umění. V r. 1841 nastoupil do ateliéru Camille Corota a stal se jedním z jeho nejlepších žáků, později také přítelem. V r. 1847 se poprvé oženil, v r. 1848 jeho manželka zemřela krátce po narození jejich syna Adriena. Lavieille se znovu oženil v r. 1852 a přes finanční potíže pokračoval ve své kariéře malíře. Lavieille velmi miloval přírodu, maloval venku za každého počasí. Námětem jeho obrazů jsou stromy, lesy, pole, rybníky, farmy, vesnice, břehy řek, kotvící lodě, krajina okolo pobřeží Berck, místa jako je např. hrad Pierrefonds (Oise), La Ferté-Milon. Lavieille zobrazoval život na venkově, zemědělce pracující na polích, krávy, jeleny a srnce v lese. Malování v noci a v zimě z něho učinilo výtečného malíře atmosféry zimních měsíců – prosince a ledna, holých stromů, šedé oblohy a zvláštního světla typického pro toto období, zvláště v nočních hodinách. Jeho paleta se v průběhu let stala širokou a různorodou, jeho obrazy mohou být i velmi jasné. V jeho díle se objevují také jarní motivy, stromy v květu, modrá a jasná obloha a lehké mraky. Vynikající jsou také jeho kresby.
Lavieille maloval kolem r. 1847 v Isle-Adam, v r. 1848 na Montmartru. Od r. 1852 žil 4 roky v Barbizonu, kde se stal součástí hnutí Barbizonské školy. Od r. 1856 do r. 1859 žil v La Ferté-Milon a maloval v jeho okolí, v Ville-d'Avray, v Perche v Normandii, na baskickém pobřeží, Seine-et-Marne poblíž Moret-sur-Loing a na konci svého života v Courpalay a v Paříži, kde se nakonec usadil. Mezi jeho přátele kromě Corota patřili: Jean-Françoisem Millet, Theodore Rousseau, Charles-François Daubigny, Diaz de la Pena, Constant Troyon, Jules Dupre, Felix Ziem, Antoine Chintreuil, Leon Brunel -Rocque, Frédéric Henriet, Honoré Daumier, spisovatel Charles Asselineau, fotografové Nadare a Étienne Carjatem, kteří vytvořili jeho portrét. Lavieille poprvé vystavoval v r. 1844, poté se zúčastňoval mnoha výstav, zejména v provinciích. O jeho díle se příznivě vyjadřovali doboví kritici jako byli např. Charles Baudelaire a Théophile Gautier a Lavieille byl stále více uznáván. V r. 1878 byl jmenován rytířem Čestné legie. Přesto byla jeho finanční situace neuspokojivá, proto sám organizoval prodeje svých obrazů, z jejichž výtěžku žil. Tyto obtížné životní podmínky spolu s malováním venku bez ohledu na počasí nebo denní dobu se podepsaly na jeho zhoršujícím se zdravotním stavu a v r. 1889 Lavieille zemřel.
V jeho šlépějích pokračovaly jeho děti – syn Adrien Lavieille (1848–1920) a dcera Marie Ernestine (1852–?), která se později provdala za sochaře Charles Georges Ferville-Suan, malířkou se stala také jeho vnučka Andrée Lavieille.
Lavieilleho obrazy jsou součástí sbírek muzeí v pařížském regionu nebo v provinciích (Marseille, Lille Moulins, Dijon, Nantes, Melun, Guéret , Alençon, Rouen, Grenoble) i v zahraničí (Cambridge, Metropolitní muzeum umění, New York).
zdroj: wikipedia.com
