Ferdinand Engelmüller (Praha 22. 12. 1867 – Praha 29. 9. 1924) byl malířem a grafikem. V r. 1889 byl přijat bez zkoušky do odborné školy profesora Julia Mařáka na malířské Akademii v Praze. Tam setrval až do r. 1894. Jeho první obraz Na mrtvém rameni Labe byl vystaven v r. 1891 na zemské jubilejní výstavě v Praze. V r. 1896 byl mezi zakladateli spolku Mánes, jehož se stal jednatelem. V r. 1897 založil malířskou školu, která postupně vychovala Otakara Nejedlého, Jaroslava Šetelíka, Otakara Štáfla, Antonína Porketa, Marii Chodounskou, Marii Dostálovou aj. Této školy se později (v r. 1920) dostalo státní subvence jako přípravce žáků pro malířskou Akademii v Praze. V r. 1898 se rozešel s Mánesem a stal se členem Jednoty výtvarných umělců v Praze, kde v r. 1899 vystavil 12 svých pastelů. V letech 1907 – 1908 pobýval v umělecké kolonii Worpswede a Dachau u Mnichova. Podnikl četné studijní cesty po Rusku, Itálii, Švýcarsku, Holandsku a Tyrolsku. V r. 1908 byl jmenován řádným členem Union internationale des Beaux-Arts v Paříži (předseda Rodin). V květnu r. 1916 se přestěhoval z ateliéru na Masarykově nábřeží do starého Hrzánovského domu v Loretánské ulici na Hradčanech, kde rozšířil svou malířskou školu. Ateliér s terasou nad Prahou, bývalý byt prof. T. G. Masaryka v letech 1894 – 1895, se záhy stal místem setkávání pražských umělců. Tam později Engelmüllerův syn Dr. Ferdinand Engelmüller opatroval uměleckou pozůstalost svého otce, která však byla za okupace rozkradena Němci.
Engelmüller se zabýval studiem přírodních krás, byl samotářským milovníkem melancholické přírody a minulosti. S hlubokým smyslem pro nálady i duši kraje maloval a kreslil své zasněné krajiny, staré parky, opuštěné a zarůstající klášterní i zámecké a pitoreskní zákoutí Prahy. Od r. 1902 se zcela věnoval velikému cyklu Česká krajina, kterým mínil zachytit duši českého kraje. Oblíbenou jeho krajinou bylo Polabí, kde poprvé maloval r. 1890 se Slavíčkem, Českomoravská vysočina a Šumava. Má však také četné obrazy ze Staré Prahy, Slovenska, Holandska, Německa, Itálie a Ruska. Velkou část jeho díla tvoří pastelové práce. Tuto techniku zdokonalil a uvedl do českého krajinářství. V začátcích jeho tvorby na něho měl vliv Chittussi, později Böcklin (viz triptichon: Touha – Hoře – Klid), jinak se nevázal žádnou uměleckou doktrinou, jeho heslem bylo: „Maluji, jak vidím“.
Engelmüller Ferdinand - Významná díla
Z jeho děl lze uvést: U Třeboně, Polabí, Vřesoviště (pastel), Večerní nálada (pastel), Šumava, Nad Tatrou se blýská, Břízy (pastel), Letní den v lukách (pastel), Praha, Hradčany, Malá strana, Večerní nálada, Babí léto, cyklus Praha, Rudohoří, Podzimní den, Nad Tůní, Bílá hora, Starý park, Na slepém rameni Labe - Píseň rákosí (1907), Podřipsko, pastely Jaro, Léto, Podzim, Zimní kraj, Vzkříšení (pastel 1918), Topoly, Třenčín, Park (obrazy z 90. let 19. století).
Engelmüller Ferdinand - Výstavy
Výstava pastelů a kreseb v Rudolfinu v prosinci r. 1903 (60 čísel), I. soukromá výstava v pražském ateliéru (r. 1903, 43 pastely a 17 kreseb), v září r. 1904 v Brandýse na Labem (47 pastelů a akvarelů Polabí), v prosinci 1904 v Rudolfinu souborná výstava 40 pastelů, Souborná výstava v Topičově salonu (47 obrazů), v Jindřichově Hradci v r. 1909 (lepty a 46 obrazů), v Soběslavi v r. 1909, Vánoční výstava v pražském ateliéru v r.1909 (75 obrazů a 12 leptů), v Pardubicích, Hradci Králové a Mladé Boleslavi v r. 1910, v Jindřichově Hradci v r. 1913, I. velká ateliérová výstava v prosinci v r. 1916 (114 obrazů), II. a III. ateliérová výstava v r. 1917 a 1918, Souborná výstava v lednu v r. 1924 v Rubešově galerii, posmrtná výstava, společně s výstavou děl Jakuba Schikanedra a Josefa Kalvody v Obecním domě v únoru v r. 1926 (191 čísel), výstava Jednoty výtvarných umělců v Praze v r. 1929: Julius Mařák a jeho škola (9 obrazů). V zahraničí měl soubornou výstavu v Hamburku v r. 1909 (Kunstverein, 50 děl, většinou pastely). Kromě toho vystavoval ve Vídni, Mnichově, Berlíně, Paříži, Londýně.
zdroj: Prokop Toman – Prokop Hugo Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců I, Praha 2000. – wikipedie.cz
